Váš košík obsahuje
položek
o celkové hodnotě
(0,0 €)
  • Zobrazit

Společenstvo bolenů - ze života bolena

17.08.2012
Autor: Radek Filip. Článek Společenstvo bolenů - ze života bolena byl zveřejněn v časopisu Kajman 8/2012. Přinášíme vám ho v plném znění.

Společenstvo bolenů  Ze života bolena  Svět dravců se změnil. Cítím to ve vzduchu, cítím to v zemi a hlavně ve vodě. Mnoho z toho co bylo, je ztraceno. Štika, candát a okoun jsou mnohde vzácnými druhy. Úhoř takřka vymřel kvůli neprostupné přehrado-jezové obraně na jeho pravidelných stezkách. Vládce temnot sumec pozbyl většiny svých tajemství a postupně ukázal všechna svá kouzla. Ti největší sumci se starají o vlastní záležitosti a snaží se nevměšovat do záležitostí lidí. Za snahu potěšit bývali často „pouze“ pozváni na hostinu do lovcovy citadely. Nežije již mnoho těch, kteří zlaté dravcové časy pamatují. Historie se stala legendou. Legenda mýtem.  V době, kdy byly takřka všechny naděje ztraceny, povstal bolen. Rozhodl se vyhlásit válku rozrůstajícím se hordám éterických rybářů-elfů, kteří se začali potulovat po březích vod Středoevropy s vláčkařskými pruty. Uskutečnily se tak bitvy, které se staly záchranou nudného dne a někdy i celého roku nejednoho válečníka. Tyto bitvy mohly bolena stát jeho křehký život. Ale bolen nemohl být zničen. Chránilo ho totiž kouzlo nedobrého kostnatého masa (často ředěného velkým množstvím škodlivin) a krásné mladé písně hraničářů o soubojích ve stylu poraž a nezabij (chyť a pusť), které našly pozorné uši i u některých kdysi temných bytostí. Lidé všech ras, mající úctu ke svému „nepříteli“, tak založili „společenstvo bolenů“. Virtuální spolek lovců a zároveň ochránců bolenů, v rámci kterého si i jeho členové mezi sebou tajili úspěšná bojiště, bojová umění, doporučené tětivy a konec konců i vyzkoušené šípy a barvy jedů v nich. Potom však bylo společenstvo zrazeno a některá tajemství leč i nudné, zato však nezbytné, detaily o chování ryby, která si říká bolen, byla vyzrazena redakci časopisu Kajman. Byl bych její špatným šéfredaktorem, kdybych vám slova jednoho z členů společenstva nepřeříkal.  Poznej svého (ne)přítele Bolen dravý (aspius aspius) je naší jedinou opravdu dravou kaprovitou rybou, i když ho také můžeme označit za všežravce. Má dlouhé tělo s širokou rozeklanou tlamou, která má horní postavení a spodní čelist zasazená do horní tvoří typický hrbol. Okraje tlamy bez zubů sahají až za oči (má pouze požerákové zuby stejně jako ostatní kaprovité ryby). Boky jsou šedé až stříbřité, hřbet šedomodrý. Ocasní ploutev je vůči tělu nepřirozeně velká (zapamatujme si, že to často znamená rychlost) a vyznačuje se výrazně vykrojeným klínem. Mladší ryby mívají někdy naoranžovělé ploutve, které jim s věkem tmavnou a šednou. Stejně tak tmavne se stářím i barva těla bolenů.  Udatný bolen žije v řekách ústících do Severního, Baltského, Černého, Kaspického a Středozemního moře. Právě zmínku o středozemním moři ve starších atlasech ryb a na mnohých webech neobjevíte. Z vlastní zkušenosti ale mohu potvrdit, že je tam na některých řekách více než běžný. Jinak je naším původním druhem. Kdysi se v Česku a na Slovensku vyskytoval v středním a dolním toku řek. Později ale využil svojí přizpůsobivosti (tuto vlastnost si jako rybáři pamatujme) a zalíbilo se mu na nově vybudovaných přehradách, pískovnách a některých rybnících. Bolen je zde místy velmi hojný, což často souvisí s nižším tlakem ze strany rybářů na bolena než na ostatní dravce. Největší boleni se dnes chytají především na údolních nádržích a velkých řekách typu Labe a Morava.  Rekordní bojovníci Za „bolkovo“ růstové maximum bývá považována délka přes 100 cm. Běžně se však loví kusy od 40 do 65 cm. Úlovek bolena nad 70 cm osobně považuji již za velmi zajímavý. Oficiálním českým rekordem bolena je ryba 91 cm a 9,9 kg, ulovená v roce 1995 na ÚN Orlík. Údajně se měl v roce 1916 ulovit na pražské Vltavě bolen měřící více než metr a vážící 14,2 kg. V celosvětovém měřítku uznává databáze www.fishing-worldrecords.com jako rekord bolena kus 99 cm a 10,3 kg ulovený v roce 2008 na slovenském Váhu. Rekord bolena dle I.G.F.A., která má mnohem komplikovanější a přísnější proces uznávání rekordního úlovku, je mnohem lehčí. Je jím 5,66 kg bolen ulovený na švédském jezeru Vänern. Bolen se dožívá až 15 let a pohlavně dospívá mezi 3. a 5. rokem života. V dobrých podmínkách přirůstá o 7-10 cm za rok. Tře se v dubnu až květnu na štěrkové nebo mírně písčité dno, ideálně v mírně proudných úsecích. Stejně jako u některých jiných ryb je tak jeho doba hájení do 15. června zbytečně dlouhá. V době tření se objevuje u samců drobná třecí vyrážka. Bolen podniká při tření migrace na trdliště. Typické jsou přesuny bolenů do přítokových oblastí přehrad v jarním období. V mládí je jeho dominantní potravou plankton, bezobratlí, drobné larvy hmyzu a plůdky jiných ryb. Tehdy bývá bolen vzhledově trochu zaměnitelný s ouklejí, která se paradoxně později stává jeho nejtypičtější potravou a je napodobována i mnoha nástrahami.   Chování při bitvě V dospělosti loví bolen převážně malé rybky. I tehdy si ale zachovává určitou všežravost, byť ne v takové míře. Malý experiment můžete provést sami. Zkuste lovit bolena na bílé pečivo. Uvidíte, že budete chytat sice dospělé, ale spíše menší kusy, což není dáno jenom ostražitostí starších bolenů. Mladší kusy bolenů zároveň inklinují k pohybu v hejně. Starší kusy už ale většinou mají tendenci k samotářskému životu (neplatí vždy). Při lovu rybiček na hladině je bolen i přes svou hlučnost velmi plachý. Jeho efektivní způsob lovu je opředen některými mýty. Podle jednoho z nich má vpadnout do hejna rybiček s cílem udeřit je ocasem a poté omráčené rybičky sezobnout do chřtánu. Toto ovšem rozhodně není obvyklým způsobem lovu bolena. Velmi často ho ale můžeme spatřit (stejně jako okouna), dosrkávajíc na několik pokusů rybičku skákající na hladině. Lov bolena je vůbec specifický a velmi aktivní. Pokrývá často velký prostor, na kterém vyhledává kořist a následně pronásleduje. Tím bolen spotřebovává značné množství energie. Na svůj váhový přírůstek tak potřebuje mnohem více potravy než jiní dravci. Jeho tělo, tak „přefiltrovává“ větší množství potravy a proto se v jeho mase usazuje hodně škodlivých látek. Bolen je mimochodem citlivý i na znečištění vody. S tím jak se kvalita našich vod zlepšovala, přibylo někde v posledních letech i bolenů.  Od začátku sezóny v polovině června až obvykle do první poloviny října vytahuje bolen na řekách do podjezí a proudů. Na přehradách ho často zastihneme na rybáři intenzivně prokrmovaných plážích nebo v zátokách s hojným výskytem potěru. Na těchto místech dochází někdy i po velkou část sezóny k velké koncentraci bolenů na jednom místě (viz příběh níže). Pohybuje se tam v horní polovině vodního sloupce (spíše přímo pod hladinou). Do hloubek, kde později zimuje a je zde mnohem hůře ulovitelný, se stahuje až později. Právě pohyb v horní polovině sloupce, spolu s rychlostí, pohyblivostí a vynikajícím zrakem, před kterým se musí maskovat i rybář na břehu, jsou z rybářského hlediska jedny z nejzásadnějších informací, které bychom měli vědět o tomto udatném bojovníkovi. Dalším zajímavostem se budeme věnovat příště. Nyní už se pojďme vydat na konkrétní štvanici na boleny.  Bitva u Liběchova 2011 Je konec září a já vyrážím na rodinný výlet do údolí nedaleko kokořínského hvozdu. Žena dobře ví, že to vůbec neznamená, že nechám doma pruty. Velké díky jí patří za to, že proti tomu zatím nemá větších námitek. Jenom tak mimochodem se cestou stavujeme u jedné labské pevnosti (=jezu). Rodina svačí, já chytám. Na naší straně je nějakých 15 metrů široká velmi proudná vorová propust, kterou odděluje od hlavního tělesa jezu dlouhá zeď, za kterou se tvoří táhlý točák. A ten točák, je plný ouklejí, které se zde krčí jako hobiti po nájezdu přízraků prstenu. Co chvíli se ozývá bolení zálov, někdy i několik ran najednou. Tady by to mohlo být snadné! Jakákoli rychle tažená nástraha by měla slavit úspěch.  Na karabinu nastražuji „bolenový speciál“ Salmo thrill ve velikosti 7 cm. Katapultuji ho nějakých 50 metrů od břehu. Rychle a zběsile přitahuji. Bum! Sotva se dostal na kraj točáku, přichází rána. Srdce mi buší, adrenalin se mnou mlátí. První zběsilý výpad mám při lovu bolenů nejraději. „Stříbrné letadlo na dálkové trati“ se pekelnou rychlostí žene do spodní části točáku, odkud za ouklejí vyrazil. Tam se chvíli zastavuje. A potom hurá dolů proudem! Tohle není dobře. Takového bolena se většinou povede časem otočit, ale při přitahování otočené ryby uprostřed peřeje hrozí vyříznutí. Vím, o čem mluvím, už jsem takhle přišel o svého životního bolena. Brzdím, co se dá, a po chvíli se mi daří bolena navést přes peřej do zpětného proudu, který se naštěstí tvoří i u mého břehu. Tady už si můj! A taky že ano. Bolen se po chvíli pokládá na hladinu. Ještě občas třese hlavou, ale už toho má dost. Do 70 cm mu moc nechybí. Seskakuji z dvoumetrové zídky, na které stojím. Jdu pro bolena do vody, kde ho odháčkovávam. Párkrát mu prokysličuji v proudu žábra. A to už odjíždí sám do svého živlu. Na nic nečekám. Šplhám se zpět na zídku, přímo od vody se nedá nahazovat. Hned na další nához zdolávám opět bolena. Potom znova, zase a opět. Rodina má dávno dosvačeno. Devět náhozů přináší devět bolenů slušných velikostí. Desátý nához nehodlám pokazit. Chtěl bych zkompletovat na deset hodů „bolení desatero“. Manželka, pes i dvě děti (jedno narozené a druhé zatím v bříšku) jsou mi svědky, že se mi to daří. Tohle šílenství přeci musí někdy skončit? Jenže nekončí. Po chvíli se mi ale skutečně stane to, co jednou přijít muselo. Přitahuju ke břehu nástrahu bez ryby. Rytmus záběrů se zpomaluje, ale stále tahám další boleny. Potom si vzpomenu, že jsem sem „oficiálně“ nepřijel kvůli rybám a odvádím rodinu od jezu. Vyrážíme na výlet. Večer se ale vracím a to už se k jezu trousí i někteří plavačkáři, kterým skončil kousek po proudu dolů první den ligového závodu. Je fajn sledovat tyhle chlapíky, jak odkládají děličky a horlivě se vrhají do přívlače. Poznávám mezi nimi i jednoho kamaráda, se kterým jsme svedli několik okounových bitev. Ještě více fajn je to, že se pod jezem stále ozývá válečný pokřik bolenů. Po chvíli strhávám pozornost svých spolubojovníků a tahám zase bolena za bolenem. Nasazuji speciál Gloog hermes, střídám barvy woblerů a stále jsem úspěšný. Bolenový speciál se někdy bolenům okouká a je třeba alespoň změnit barvu. Tady je ale u točáku naštosováno tolik ryb, že bych asi ani nemusel. Na žádost kamaráda, který rád chytá na popy, nasazuji i popa. Rapala, Salmo, Strike Pro, Balzer. Stříbrní bojovníci značky vůbec neřeší. Postupně ochutnali všechny. S popy ale přeci jenom nejsem tak efektivní. Boleni je berou s důvěrou, ale nejdou vodit tak rychle a také se tak lehce „nezakousnou“ do prudkého proudu jako bolenový speciál. Před tím než padne tma si vyloženě hraju s nástrahama. Přelstím tak „bolky“ na 7 cm plovoucí verzi Salmo Slider i různé druhy propa. Brzy ráno se jde na to znova. Všechno mě bolí ze včerejších seskoků, opětovných šplhání na zídku a dlouhých soubojů. Plavačkáři nemohli dospat stejně jako já a přišli mi fandit, ještě než jim vypukne závod. Ouklejí doupě je zahaleno v mlze, ale to bolenům vůbec nevadí. Bolení jízda snad držela nebohé oukleje v točáku obklíčené celou noc. Kolik jich tu ještě je? Dojem, že bych chytal pořád ty samé ryby, nemám. Počet zdolaných bojovníků už zase překročil desítku. Nechytil jsem tu snad rybu pod 50 cm, ale také ne žádnou výrazně nad 70 cm. A to se do konce této vycházky nemění. Potom přišel čas snídaně a já se na ni vypravil za rodinou. I tak jsem tu za víkend zdolal dobře přes padesátku bolenů. Na toto místo jsem se loni ještě o pár týdnů později vrátil a zažíval zde něco podobného. To už je ale pryč. Jez v původní podobě tu od letoška není a nikdy nebude. Proměnil se ve staveniště, kterému vládne zvláštní „spojenec bolenů“ – firma Metrostav. Další perfektní místo tak bylo smazáno z povrchu zemského. Podobný zážitek jsem na jiných „flecích“ absolvoval během prvních dvou týdnů letošní dravcové sezóny ještě několikrát. Je mi z toho smutno. Alespoň jsem vám ale mohl o ztraceném místě vyprávět bez obav, že tím ublížím řece a rybám v ní…   Pokračování příště.  Radek Filip





PRO LEPŠÍ ČITELNOST PŘIDÁVÁME I TEXTOVOU VERZI STEJNÉHO ČLÁNKU (BEZ TEXTOVÝCH KOREKTUR):

Společenstvo bolenů

Ze života bolena


Svět dravců se změnil. Cítím to ve vzduchu, cítím to v zemi a hlavně ve vodě. Mnoho z toho co bylo, je ztraceno. Štika, candát a okoun jsou mnohde vzácnými druhy. Úhoř takřka vymřel kvůli neprostupné přehrado-jezové obraně na jeho pravidelných stezkách. Vládce temnot sumec pozbyl většiny svých tajemství a postupně ukázal všechna svá kouzla. Ti největší sumci se starají o vlastní záležitosti a snaží se nevměšovat do záležitostí lidí. Za snahu potěšit bývali často „pouze“ pozváni na hostinu do lovcovy citadely. Nežije již mnoho těch, kteří zlaté dravcové časy pamatují. Historie se stala legendou. Legenda mýtem.
V době, kdy byly takřka všechny naděje ztraceny, povstal bolen. Rozhodl se vyhlásit válku rozrůstajícím se hordám éterických rybářů-elfů, kteří se začali potulovat po březích vod Středoevropy s vláčkařskými pruty. Uskutečnily se tak bitvy, které se staly záchranou nudného dne a někdy i celého roku nejednoho válečníka. Tyto bitvy mohly bolena stát jeho křehký život. Ale bolen nemohl být zničen. Chránilo ho totiž kouzlo nedobrého kostnatého masa (často ředěného velkým množstvím škodlivin) a krásné mladé písně hraničářů o soubojích ve stylu poraž a nezabij (chyť a pusť), které našly pozorné uši i u některých kdysi temných bytostí. Lidé všech ras, mající úctu ke svému „nepříteli“, tak založili „společenstvo bolenů“. Virtuální spolek lovců a zároveň ochránců bolenů, v rámci kterého si i jeho členové mezi sebou tajili úspěšná bojiště, bojová umění, doporučené tětivy a konec konců i vyzkoušené šípy a barvy jedů v nich. Potom však bylo společenstvo zrazeno a některá tajemství leč i nudné, zato však nezbytné, detaily o chování ryby, která si říká bolen, byla vyzrazena redakci časopisu Kajman. Byl bych její špatným šéfredaktorem, kdybych vám slova jednoho z členů společenstva nepřeříkal.

Poznej svého (ne)přítele
Bolen dravý (aspius aspius) je naší jedinou opravdu dravou kaprovitou rybou, i když ho také můžeme označit za všežravce. Má dlouhé tělo s širokou rozeklanou tlamou, která má horní postavení a spodní čelist zasazená do horní tvoří typický hrbol. Okraje tlamy bez zubů sahají až za oči (má pouze požerákové zuby stejně jako ostatní kaprovité ryby). Boky jsou šedé až stříbřité, hřbet šedomodrý. Ocasní ploutev je vůči tělu nepřirozeně velká (zapamatujme si, že to často znamená rychlost) a vyznačuje se výrazně vykrojeným klínem. Mladší ryby mívají někdy naoranžovělé ploutve, které jim s věkem tmavnou a šednou. Stejně tak tmavne se stářím i barva těla bolenů.
Udatný bolen žije v řekách ústících do Severního, Baltského, Černého, Kaspického a Středozemního moře. Právě zmínku o středozemním moři ve starších atlasech ryb a na mnohých webech neobjevíte. Z vlastní zkušenosti ale mohu potvrdit, že je tam na některých řekách více než běžný. Jinak je naším původním druhem. Kdysi se v Česku a na Slovensku vyskytoval v středním a dolním toku řek. Později ale využil svojí přizpůsobivosti (tuto vlastnost si jako rybáři pamatujme) a zalíbilo se mu na nově vybudovaných přehradách, pískovnách a některých rybnících. Bolen je zde místy velmi hojný, což často souvisí s nižším tlakem ze strany rybářů na bolena než na ostatní dravce. Největší boleni se dnes chytají především na údolních nádržích a velkých řekách typu Labe a Morava.

Rekordní bojovníci
Za „bolkovo“ růstové maximum bývá považována délka přes 100 cm. Běžně se však loví kusy od 40 do 65 cm. Úlovek bolena nad 70 cm osobně považuji již za velmi zajímavý. Oficiálním českým rekordem bolena je ryba 91 cm a 9,9 kg, ulovená v roce 1995 na ÚN Orlík. Údajně se měl v roce 1916 ulovit na pražské Vltavě bolen měřící více než metr a vážící 14,2 kg. V celosvětovém měřítku uznává databáze www.fishing-worldrecords.com jako rekord bolena kus 99 cm a 10,3 kg ulovený v roce 2008 na slovenském Váhu. Rekord bolena dle I.G.F.A., která má mnohem komplikovanější a přísnější proces uznávání rekordního úlovku, je mnohem lehčí. Je jím 5,66 kg bolen ulovený na švédském jezeru Vänern.
Bolen se dožívá až 15 let a pohlavně dospívá mezi 3. a 5. rokem života. V dobrých podmínkách přirůstá o 7-10 cm za rok. Tře se v dubnu až květnu na štěrkové nebo mírně písčité dno, ideálně v mírně proudných úsecích. Stejně jako u některých jiných ryb je tak jeho doba hájení do 15. června zbytečně dlouhá. V době tření se objevuje u samců drobná třecí vyrážka. Bolen podniká při tření migrace na trdliště. Typické jsou přesuny bolenů do přítokových oblastí přehrad v jarním období. V mládí je jeho dominantní potravou plankton, bezobratlí, drobné larvy hmyzu a plůdky jiných ryb. Tehdy bývá bolen vzhledově trochu zaměnitelný s ouklejí, která se paradoxně později stává jeho nejtypičtější potravou a je napodobována i mnoha nástrahami.

Chování při bitvě
V dospělosti loví bolen převážně malé rybky. I tehdy si ale zachovává určitou všežravost, byť ne v takové míře. Malý experiment můžete provést sami. Zkuste lovit bolena na bílé pečivo. Uvidíte, že budete chytat sice dospělé, ale spíše menší kusy, což není dáno jenom ostražitostí starších bolenů. Mladší kusy bolenů zároveň inklinují k pohybu v hejně. Starší kusy už ale většinou mají tendenci k samotářskému životu (neplatí vždy). Při lovu rybiček na hladině je bolen i přes svou hlučnost velmi plachý. Jeho efektivní způsob lovu je opředen některými mýty. Podle jednoho z nich má vpadnout do hejna rybiček s cílem udeřit je ocasem a poté omráčené rybičky sezobnout do chřtánu. Toto ovšem rozhodně není obvyklým způsobem lovu bolena. Velmi často ho ale můžeme spatřit (stejně jako okouna), dosrkávajíc na několik pokusů rybičku skákající na hladině. Lov bolena je vůbec specifický a velmi aktivní. Pokrývá často velký prostor, na kterém vyhledává kořist a následně pronásleduje. Tím bolen spotřebovává značné množství energie. Na svůj váhový přírůstek tak potřebuje mnohem více potravy než jiní dravci. Jeho tělo, tak „přefiltrovává“ větší množství potravy a proto se v jeho mase usazuje hodně škodlivých látek. Bolen je mimochodem citlivý i na znečištění vody. S tím jak se kvalita našich vod zlepšovala, přibylo někde v posledních letech i bolenů.
Od začátku sezóny v polovině června až obvykle do první poloviny října vytahuje bolen na řekách do podjezí a proudů. Na přehradách ho často zastihneme na rybáři intenzivně prokrmovaných plážích nebo v zátokách s hojným výskytem potěru. Na těchto místech dochází někdy i po velkou část sezóny k velké koncentraci bolenů na jednom místě (viz příběh níže). Pohybuje se tam v horní polovině vodního sloupce (spíše přímo pod hladinou). Do hloubek, kde později zimuje a je zde mnohem hůře ulovitelný, se stahuje až později. Právě pohyb v horní polovině sloupce, spolu s rychlostí, pohyblivostí a vynikajícím zrakem, před kterým se musí maskovat i rybář na břehu, jsou z rybářského hlediska jedny z nejzásadnějších informací, které bychom měli vědět o tomto udatném bojovníkovi. Dalším zajímavostem se budeme věnovat příště. Nyní už se pojďme vydat na konkrétní štvanici na boleny.

Bitva u Liběchova 2011
Je konec září a já vyrážím na rodinný výlet do údolí nedaleko kokořínského hvozdu. Žena dobře ví, že to vůbec neznamená, že nechám doma pruty. Velké díky jí patří za to, že proti tomu zatím nemá větších námitek. Jenom tak mimochodem se cestou stavujeme u jedné labské pevnosti (=jezu). Rodina svačí, já chytám. Na naší straně je nějakých 15 metrů široká velmi proudná vorová propust, kterou odděluje od hlavního tělesa jezu dlouhá zeď, za kterou se tvoří táhlý točák. A ten točák, je plný ouklejí, které se zde krčí jako hobiti po nájezdu přízraků prstenu. Co chvíli se ozývá bolení zálov, někdy i několik ran najednou. Tady by to mohlo být snadné! Jakákoli rychle tažená nástraha by měla slavit úspěch.
Na karabinu nastražuji „bolenový speciál“ Salmo thrill ve velikosti 7 cm. Katapultuji ho nějakých 50 metrů od břehu. Rychle a zběsile přitahuji. Bum! Sotva se dostal na kraj točáku, přichází rána. Srdce mi buší, adrenalin se mnou mlátí. První zběsilý výpad mám při lovu bolenů nejraději. „Stříbrné letadlo na dálkové trati“ se pekelnou rychlostí žene do spodní části točáku, odkud za ouklejí vyrazil. Tam se chvíli zastavuje. A potom hurá dolů proudem! Tohle není dobře. Takového bolena se většinou povede časem otočit, ale při přitahování otočené ryby uprostřed peřeje hrozí vyříznutí. Vím, o čem mluvím, už jsem takhle přišel o svého životního bolena. Brzdím, co se dá, a po chvíli se mi daří bolena navést přes peřej do zpětného proudu, který se naštěstí tvoří i u mého břehu. Tady už si můj! A taky že ano. Bolen se po chvíli pokládá na hladinu. Ještě občas třese hlavou, ale už toho má dost. Do 70 cm mu moc nechybí. Seskakuji z dvoumetrové zídky, na které stojím. Jdu pro bolena do vody, kde ho odháčkovávam. Párkrát mu prokysličuji v proudu žábra. A to už odjíždí sám do svého živlu.
Na nic nečekám. Šplhám se zpět na zídku, přímo od vody se nedá nahazovat. Hned na další nához zdolávám opět bolena. Potom znova, zase a opět. Rodina má dávno dosvačeno. Devět náhozů přináší devět bolenů slušných velikostí. Desátý nához nehodlám pokazit. Chtěl bych zkompletovat na deset hodů „bolení desatero“. Manželka, pes i dvě děti (jedno narozené a druhé zatím v bříšku) jsou mi svědky, že se mi to daří. Tohle šílenství přeci musí někdy skončit? Jenže nekončí. Po chvíli se mi ale skutečně stane to, co jednou přijít muselo. Přitahuju ke břehu nástrahu bez ryby. Rytmus záběrů se zpomaluje, ale stále tahám další boleny. Potom si vzpomenu, že jsem sem „oficiálně“ nepřijel kvůli rybám a odvádím rodinu od jezu. Vyrážíme na výlet.
Večer se ale vracím a to už se k jezu trousí i někteří plavačkáři, kterým skončil kousek po proudu dolů první den ligového závodu. Je fajn sledovat tyhle chlapíky, jak odkládají děličky a horlivě se vrhají do přívlače. Poznávám mezi nimi i jednoho kamaráda, se kterým jsme svedli několik okounových bitev. Ještě více fajn je to, že se pod jezem stále ozývá válečný pokřik bolenů. Po chvíli strhávám pozornost svých spolubojovníků a tahám zase bolena za bolenem. Nasazuji speciál Gloog hermes, střídám barvy woblerů a stále jsem úspěšný. Bolenový speciál se někdy bolenům okouká a je třeba alespoň změnit barvu. Tady je ale u točáku naštosováno tolik ryb, že bych asi ani nemusel. Na žádost kamaráda, který rád chytá na popy, nasazuji i popa. Rapala, Salmo, Strike Pro, Balzer. Stříbrní bojovníci značky vůbec neřeší. Postupně ochutnali všechny. S popy ale přeci jenom nejsem tak efektivní. Boleni je berou s důvěrou, ale nejdou vodit tak rychle a také se tak lehce „nezakousnou“ do prudkého proudu jako bolenový speciál. Před tím než padne tma si vyloženě hraju s nástrahama. Přelstím tak „bolky“ na 7 cm plovoucí verzi Salmo Slider i různé druhy propa.
Brzy ráno se jde na to znova. Všechno mě bolí ze včerejších seskoků, opětovných šplhání na zídku a dlouhých soubojů. Plavačkáři nemohli dospat stejně jako já a přišli mi fandit, ještě než jim vypukne závod. Ouklejí doupě je zahaleno v mlze, ale to bolenům vůbec nevadí. Bolení jízda snad držela nebohé oukleje v točáku obklíčené celou noc. Kolik jich tu ještě je? Dojem, že bych chytal pořád ty samé ryby, nemám. Počet zdolaných bojovníků už zase překročil desítku. Nechytil jsem tu snad rybu pod 50 cm, ale také ne žádnou výrazně nad 70 cm. A to se do konce této vycházky nemění. Potom přišel čas snídaně a já se na ni vypravil za rodinou. I tak jsem tu za víkend zdolal dobře přes padesátku bolenů. Na toto místo jsem se loni ještě o pár týdnů později vrátil a zažíval zde něco podobného. To už je ale pryč. Jez v původní podobě tu od letoška není a nikdy nebude. Proměnil se ve staveniště, kterému vládne zvláštní „spojenec bolenů“ – firma Metrostav. Další perfektní místo tak bylo smazáno z povrchu zemského. Podobný zážitek jsem na jiných „flecích“ absolvoval během prvních dvou týdnů letošní dravcové sezóny ještě několikrát. Je mi z toho smutno. Alespoň jsem vám ale mohl o ztraceném místě vyprávět bez obav, že tím ublížím řece a rybám v ní…


Pokračování příště.

Text: Radek Filip
Foto: autor a Miroslav Šajdák

KATEGORIE
Mohlo by vás zajímat
Máte nápad, připomínku či vzkaz? Napište nám!
Platební metody
Akční nabídka

FastCentrik® - Pronájem e-shopu
Provozovatel: Radek Filip, U křížku 12, Praha 4, 140 00

JavaScript musí být povolen