Váš košík obsahuje
položek
o celkové hodnotě
(0,0 €)
  • Zobrazit

Společenstvo bolenů - úvod

17.08.2012
Autor: Radek Filip. Článek Společenstvo bolenů - úvod byl zveřejněn v časopisu Kajman 7/2012. Přinášíme vám ho v plném znění.

Možná si vzpomenete na vyprávění Oty Pavla o tom, jak si jeho tatínek pořídil na podzim svého života chatu na nově postavené přehradě Vrané. Ota si k tomuto místu vytvářel vztah mnohem déle než k přívozu na Berounce a definitivně se s ním sžil, až když řekou připluli boleni. „Stříbrná letadla na dálkových tratích“ jak bolenům přezdíval, byla tehdy (a ještě dlouho potom) považována za rybu takřka neulovitelnou. Ota je viděl lovit na mělčině. S nadějí v srdci se k nim plížil, aby je nevyplašil, ale „stříbrné letadlo“ stejně vylekal a neulovil. Časem se mu přeci jenom zadařilo a ulovil tak svého prvního bolena dravého. V průběhu prázdnin jich pak ulovil ještě několik. To že uspěl, bylo ale dáno spíše jeho vytrvalostí než skvěle propracovanou taktikou. Nebylo divu. Přívlač tehdy ještě nebyla ani v plenkách a o životě či chování bolena kolovaly spíše fámy. O absenci moderního vybavení ani nemluvě. I tak nám z té doby zbyly krásné příběhy.   Exploze hladiny Tohle všechno je dnes jinak. V 80. a hlavně 90. letech minulého století se s rozvojem přívlače začali boleni chytat mnohem častěji. Jejich úlovky byly nejdříve považovány spíše za náhodné. Nutno říci, že s ohledem na použité nástrahy a způsob vedení, tomu tak často opravdu bylo. Později jim lovci přicházeli více a více na kobylku. Z palety nástrah začali dravcobijci používat ty více připomínající pohyb bolení kořisti. Až se nakonec objevily i nástrahy a další vybavení specializované přímo na lov bolenů. České, slovenské i další zahraniční vody tak začaly odhalovat svoje bolení tajemství mnohem pravidelněji. Rybáři, kteří pochopili, jak se na boleny musí, si začali užívat vycházky plné adrenalinových soubojů s rybou, která vám v průběhu svých prvních výpadů nedá nic zadarmo. Záběry bolenů na nástrahy většinou vedené na hladině nebo těsně pod ní, jsou navíc mnohdy snadno pozorovatelné. Na vlastní oči spatřená exploze hladiny po útoku od bolena na kořist je něco, co utváří kulisu jednoho z nejakčnějších způsobů lovu, který můžeme u nás zažít. Bolen dovede být sice rybou opatrnou a rychle učenlivou, ale je také rybou spolehlivou. Pokud se něco takového ovšem dá o rybách říci. V průběhu léta a zkraje podzimu bývá rybou, která dovede zachránit nejednu ztracenou vláčkařskou vycházku. Na rozdíl od náladových okounů a candátů ho totiž zejména na řekách není těžké zastihnout při chuti „na předem ujednaném místě“. Potom už zůstává jenom otázkou, jestli víme „jak na to“. Právě o tom jak chytám boleny já, bude seriál „Společenstvo bolenů“, jehož úvod právě čtete. A abyste si odnesli něco i z jeho první části, tak prozradím, že kromě života bolena, volby vhodného vybavení, taktiky lovu a vhodných míst si budete moci přečíst i o konkrétních nástrahách. Právě „bolenové speciály“ jako Gloog Hermes nebo Salmo Thrill a woblery dalších značek a provedení totiž radikálně změnily výsledky moje a mých přátel při bolenové přívlači. Z části díky nim jsem zažil i takové vycházky, kdy se mi povedlo zdolat na 10 hodů 10 bolenů slušných velikostí. Tyto nástrahy jsou na místech, které navštěvuji, tak úspěšné, že jsem upřímně dlouho zvažoval, jestli o nich veřejně psát. Touha sdělit zážitky a trochu pomoci ale nakonec zvítězila. Přesto doufám, že se nestanou zbraní hromadného ničení pro lovce, kteří neustále rozšiřují zkazky o přemnožených bolenech na jejich revírech a nutnosti „s tím bolenem něco udělat“. Tyto zkazky se totiž často nezakládají na reálných základech. Vybíječi bolenů vychází často z toho, že se bolen svým zálovem prozrazuje mnohem hlučněji a viditelněji než ostatní dravci. Dalším jejich argumentem je to, že ubylo ostatních dravců. To je mnohde pravda, ale většinou za to mohou více právě tito rybáři než „stříbrné letadlo na dálkové trati“. Bolen skutečně na některých revírech přemnožený je, ale je jich mnohem méně, než se povídá. I tu nejlepší nástrahu je samozřejmě nutné podpořit zejména dobrou volbou vhodného místa a způsobem vedení, které je u lovu bolena naprosto zásadní. Ve chvíli, kdy už si myslíte, že víte jak na ně, tak se vaše technika rybám někdy okouká. O tom ale až příště.



PRO LEPŠÍ ČITELNOST PŘIDÁVÁME I TEXTOVOU VERZI STEJNÉHO ČLÁNKU (BEZ TEXTOVÝCH KOREKTUR):

Společenstvo bolenů

Úvod


Možná si vzpomenete na vyprávění Oty Pavla o tom, jak si jeho tatínek pořídil na podzim svého života chatu na nově postavené přehradě Vrané. Ota si k tomuto místu vytvářel vztah mnohem déle než k přívozu na Berounce a definitivně se s ním sžil, až když řekou připluli boleni. „Stříbrná letadla na dálkových tratích“ jak bolenům přezdíval, byla tehdy (a ještě dlouho potom) považována za rybu takřka neulovitelnou. Ota je viděl lovit na mělčině. S nadějí v srdci se k nim plížil, aby je nevyplašil, ale „stříbrné letadlo“ stejně vylekal a neulovil. Časem se mu přeci jenom zadařilo a ulovil tak svého prvního bolena dravého. V průběhu prázdnin jich pak ulovil ještě několik. To že uspěl, bylo ale dáno spíše jeho vytrvalostí než skvěle propracovanou taktikou. Nebylo divu. Přívlač tehdy ještě nebyla ani v plenkách a o životě či chování bolena kolovaly spíše fámy. O absenci moderního vybavení ani nemluvě. I tak nám z té doby zbyly krásné příběhy. 

Exploze hladiny
Tohle všechno je dnes jinak. V 80. a hlavně 90. letech minulého století se s rozvojem přívlače začali boleni chytat mnohem častěji. Jejich úlovky byly nejdříve považovány spíše za náhodné. Nutno říci, že s ohledem na použité nástrahy a způsob vedení, tomu tak často opravdu bylo. Později jim lovci přicházeli více a více na kobylku. Z palety nástrah začali dravcobijci používat ty více připomínající pohyb bolení kořisti. Až se nakonec objevily i nástrahy a další vybavení specializované přímo na lov bolenů. České, slovenské i další zahraniční vody tak začaly odhalovat svoje bolení tajemství mnohem pravidelněji. Rybáři, kteří pochopili, jak se na boleny musí, si začali užívat vycházky plné adrenalinových soubojů s rybou, která vám v průběhu svých prvních výpadů nedá nic zadarmo. Záběry bolenů na nástrahy většinou vedené na hladině nebo těsně pod ní, jsou navíc mnohdy snadno pozorovatelné. Na vlastní oči spatřená exploze hladiny po útoku od bolena na kořist je něco, co utváří kulisu jednoho z nejakčnějších způsobů lovu, který můžeme u nás zažít.
Bolen dovede být sice rybou opatrnou a rychle učenlivou, ale je také rybou spolehlivou. Pokud se něco takového ovšem dá o rybách říci. V průběhu léta a zkraje podzimu bývá rybou, která dovede zachránit nejednu ztracenou vláčkařskou vycházku. Na rozdíl od náladových okounů a candátů ho totiž zejména na řekách není těžké zastihnout při chuti „na předem ujednaném místě“. Potom už zůstává jenom otázkou, jestli víme „jak na to“. Právě o tom jak chytám boleny já, bude seriál „Společenstvo bolenů“, jehož úvod právě čtete. A abyste si odnesli něco i z jeho první části, tak prozradím, že kromě života bolena, volby vhodného vybavení, taktiky lovu a vhodných míst si budete moci přečíst i o konkrétních nástrahách. Právě „bolenové speciály“ jako Gloog Hermes nebo Salmo Thrill a woblery dalších značek a provedení totiž radikálně změnily výsledky moje a mých přátel při bolenové přívlači. Z části díky nim jsem zažil i takové vycházky, kdy se mi povedlo zdolat na 10 hodů 10 bolenů slušných velikostí. Tyto nástrahy jsou na místech, které navštěvuji, tak úspěšné, že jsem upřímně dlouho zvažoval, jestli o nich veřejně psát. Touha sdělit zážitky a trochu pomoci ale nakonec zvítězila. Přesto doufám, že se nestanou zbraní hromadného ničení pro lovce, kteří neustále rozšiřují zkazky o přemnožených bolenech na jejich revírech a nutnosti „s tím bolenem něco udělat“. Tyto zkazky se totiž často nezakládají na reálných základech. Vybíječi bolenů vychází často z toho, že se bolen svým zálovem prozrazuje mnohem hlučněji a viditelněji než ostatní dravci. Dalším jejich argumentem je to, že ubylo ostatních dravců. To je mnohde pravda, ale většinou za to mohou více právě tito rybáři než „stříbrné letadlo na dálkové trati“. Bolen skutečně na některých revírech přemnožený je, ale je jich mnohem méně, než se povídá. I tu nejlepší nástrahu je samozřejmě nutné podpořit zejména dobrou volbou vhodného místa a způsobem vedení, které je u lovu bolena naprosto zásadní. Ve chvíli, kdy už si myslíte, že víte jak na ně, tak se vaše technika rybám někdy okouká. O tom ale až příště.

Text: Radek Filip   
Foto: autor a Jakuba Hutňana



KATEGORIE
Mohlo by vás zajímat
Máte nápad, připomínku či vzkaz? Napište nám!
Platební metody
Akční nabídka

FastCentrik® - Pronájem e-shopu
Provozovatel: Radek Filip, U křížku 12, Praha 4, 140 00

JavaScript musí být povolen