Váš košík obsahuje
položek
o celkové hodnotě
(0,0 €)
  • Zobrazit

Společenstvo bolenů - umění války

17.08.2012
Autor: Radek Filip. Článek Společenstvo bolenů - umění války byl zveřejněn v časopisu Kajman 9/2012. Přinášíme vám ho v plném znění.

Společenstvo bolenů  Umění války Boleni jsou agresivní válečníci s vytříbeným způsobem boje. O tom už jsme si ale psali. Jejich flexibilitě však musíme přizpůsobit i naše způsoby lovu, nebo chcete-li umění války. Seznámím vás s taktikou, která mi poslední 3 sezóny velmi dobře funguje. Není to jediný způsob lovu bolenů, který používám. Je to ale způsob momentálně nejúčinnější. Jak dlouho tomu ještě bude nevím. Tak jako v životě je na rybách změna jednou z mála jistot. Předem vás ale musím varovat. Ve chvíli kdy se vám začne dařit cílený lov bolenů, může způsobit závislost tak jako lov některých dalších ryb. Zdraví to sice neškodí, ale může se vám pak stát, že si v jisté části sezóny ani nevzpomenete nejen na jiné dravce, ale i jiné možná ještě důležitější věci. Pojďme si pěkně popořadě projít všechny rybolovné techniky.    Jiné metody - položená Bolena můžeme v zásadě lovit všemi rybolovnými technikami. Za nejefektivnější ovšem jednoznačně považuji přívlač, bezprostředně následovanou muškařením. Asi nejméně se k jeho lovu hodí položená. Ryby ulovené touto metodou lze považovat za vyloženě náhodné. To ovšem neznamená, že se tak loví málo bolenů. Mám v hlavě hned několik výprav, na kterých jsme třeba na boilies chytali boleny velmi pravidelně, často tomu napomáhal i pohyb nástrahy v říčním proudu, možná i pohyb drobných rybiček okolo ní a následný úder dravce a náhodný zásek. Nastražení živé nebo mrtvé rybičky na delší návazec prutu s tvrdou nebo feederovou špičkou naše naděje samozřejmě zvyšuje a loví se tak i velké kusy. To ovšem nic nemění na tom, že nejde o cílený lov. Stejně jako ostatními metodami je dobré zachovat co nejnižší průměr vlasce (0,16 – 0,22 mm).   Plavaná S plavanou už se naše naděje na cílený lov zvyšují. V „bolenovém středověku“ byla dokonce považována za jedinou možno metodu k ulovení lstivého bolena. Za nejlepší nástrahou na bolena bývala považována živá rybička. Já si však myslím, že nejlepší nástrahou na něj je umělá nástraha. Přesto můžeme uspět na klasickou vyvěšenou menší živou rybičku pod splávkem. Takový lov se nám bude dobře praktikovat za pomoci matchového prutu, ještě lépe bolonézky. Při lovu „sladkovodního lososa“ na plavanou se občas používá propečený trik. Zakrmíme na hladině pečivem, na což by měli v ideálním případě reagovat oukleje a další drobné rybky, které jsou přirozenou potravou bolena. Na vodách s častým výskytem stříbrného démona se stane, že do takového „mumraje“ bolen dříve nebo později zaloví. My pro něj máme přichystané překvapení – živou rybičku uvázanou pod „splávkem“ tvořeným jedním kusem pečiva. Po zálovu se rybičky rozprchnou, ale naše nastražená nemá kam a má velkou nadějí, že se stane bolenovou obětí.  Boleni zejména středních a mladších ročníků mají rádi samotné bílé pečivo. Jeho nastražení na mlaskačku, za pomoci samotného háčku nebo kulového plovátka či plovoucího sbirolina, je na ně fantastickou nástrahou. Pokud k tomu pečivem ještě trochu přikrmíme, nic tím nezkazíme. To jestli se ale jedná o plavanou, nechávám na vašem uvážení. Hodně opravdu malých bolenů ulovíme při lovu na bílé červi a podobné nástrahy (rybáři si je pletou s jinými nástražními rybami). Ti ale nejsou naším cílem.   Muškaření Podobného vedení (rychlé stahování) jako při přívlači jsme schopni dosáhnout i muškařením, jedná se proto o efektivní metodu. Mnozí bojovníci ovšem sahají po muškařském luku a tětivě na jaře v době hájení bolena. Po zahájení lovu dravců se již věnují jiným rybám. To nic nemění na tom, že streamerování s delším muškařským prutem (270 – 300 cm), má co nabídnout. Zásadní je při streamerování tvrdší a ostřejší muškařský prut (AFTMA 5 -7). Se „čtyřkovým“ prutem si streamerování příliš neužijete. Nejde ani tak o to, že byste s takovým prutem měli problémy při zdolávání. Komplikací je spíše to, že má nástraha sama o sobě ve vzduchu značný odpor. Při „vystřelení“ z měkkého prutu na lehčí šňůře tak ztrácí velmi brzy dynamiku a daleko s ní nenahodíte. Nehledě na to, že se při takovém „muškaření“ mnohem více nadřete. To vám může moje zápěstí potvrdit. Bolen se ale dá ulovit i na suchou nebo mokrou mušku. O cílené lovu ale opět mluvíme jenom u menších velikostí.   Přívlač Přívlač je při lovu bolenů královskou disciplínou. Tento seriál je proto věnován zejména jí. I vybavení na bolenovou přívlač si rozebereme v následujícím díle podrobněji než u jiných technik. V teplých částech roku se při uvěření základní poučce jedná o „zničující“ metodu. A ta poučka zní: „Žádná nástraha není při lovu bolenů dost rychlá. Pokud si myslíte, že vedete svou nástrahu rychle, tak ji zkuste vést ještě rychleji!“ Činíme tak točením kličkou, co nám naviják dovolí (tzv. burnování) za současného postavení prutu špičkou nahoru. Jde tak v základním provedení o jednu z nejjednodušších technik přívlače. Většina rybářů technice k jejich škodě stále nevěří (ti kdo to pochopili již dávno loví v řadách společenstva bolenů). Při tom je to tak logické. Bolen je nesmírně rychlou a zároveň opatrnou rybou s vynikajícím zrakem, která v teplých částech roku aktivně loví v horní části vodního sloupce. Nepotrpí si navíc na výrazné vedení nástrahy. Jeho klasická potrava – unikající ouklej rovněž při zběsilém úprku netropí žádné vylomeniny. Potřebujeme mu tak v jeho lovné zóně (pod hladinou) nabídnout něco, co připomíná jeho přirozenou kořist (vhodnou nástrahu) a nedat mu prostor ji příliš zkoumat (ultrarychlé vedení). Tato metoda funguje fantasticky na vhodných místech na řekách (bude jim věnován jeden z příštích článků). V říčním proudu totiž mají ryby na všechno mnohem méně času a jejich útoky jsou reflexivnější a tedy „s větším mírem rizika“, že zaútočí na nepřítele. Metoda ale šlape i na stojatých vodách. Tam je ovšem lov bolenů mnohem náchylnější na počasí. Za slunného bezvětří kdy profesor bolen vidí umělou nástrahu, šňůru i rybáře pomalu z druhé strany jezera, jsou naše naděje takřka nulové a úlovky náhodné. I když i v takových dnech jsem na „stojáku zachytal“. Pokud ale vane čerstvý vítr a nástraha se zrcadlí v ohybech vln, které kazí formace hejn rybiček, naše naděje se výrazně zvyšují. Pravděpodobnost, že pan profesor bolen udělá chybu, se zvyšuje. Frekvence a plocha Na obou druzích vod se snažme na vhodných místech prochytat co největší plochu. Vysoká frekvence náhozů díky rychlému vedení nám to umožňuje. Samozřejmě se musíme soustředit na místa, kde boleni pravidelně loví, ale nesmíme opomíjet i „fleky“, kde aktivitu nevidíme. Bolen rád útočí i ze svého „místa odpočinku“, na kterém se nám prozradí jenom při pohledu z ptačí perspektivy. Navíc jsem zažil příliš mnoho úspěšných boleních přívlačí ve dnech, kdy nebyl vidět jediný zálov, na to abych nahazoval jenom do horkých míst. Boleni velmi často loví sice pod hladinou, ale takovým způsobem, že jejich zálov není z úrovně hladiny vidět. Jako příměr uveďme to, že útok bolena na nástrahu většinou registrujeme citem a ne zrakem a to i když ji vedeme třeba 50 cm pod hladinou. Zrakem většinou vidíme jenom „ataky“ na vyloženě hladinové nástrahy, které kvůli jejich „profláklosti“ osobně používám spíše jako doplňkovou nástrahu (popy, propy).  Na řekách boleni velmi rádi napadají nástrahu vedenou po proudu dolů, nebo napříč proudem. Rychlé vedení proti proudu, které speciální bolenové woblery a některé další nástrahy umožňují, je dravcům mnohem nápadnější, ale často je také berou. Pokud nahazujeme na konkrétního bolena, kterého vidíme na hladině, snažme se mu nenahazovat na hlavu, ale na ocas, kde může nástrahu impulzivně vzít. Máloco odradí jedoucího bolena více, než když se k němu žene plnou rychlostí nástraha přímo na hubu. Bolení trasa Za určitých okolností jsou dobrou taktikou i náhozy na konkrétní lovící ryby. Takový způsob lovu spočívá v tom, že čekáme s nástrahou na břehu a odklopenou cívkou navijáku s prstem připraveným „na spoušti“ na zálov. Bezprostředně po ráně nahazujeme do místa, odkud se zvuk ozval. Důležité je neplýtvat náhozy a skutečně vyčkat až na samotný zálov. V mém pojetí se ovšem nejedná o základní taktiku. Jsem spíše příznivcem poctivé dřiny - plošného prochytávání nadějných míst. I při plošném lovu ale musíme přemýšlet a neustále sledovat okolí. Bolen má často „svoji trasu“, kterou projíždí v době, kdy je aktivní v nějakém intervalu. Někde loví, někde si připravuje pozici pro lov (propadává se do hloubky a před útokem se z ní vynořuje, nebo naopak objíždí hejno rybiček po mělčině), někde odpočívá (pod jezy v prudké vodě to bývá často zpětný proud v bezprostřední blízkosti břehu), někde zálov opakuje. Do takových míst se samozřejmě vyplatí nahazovat. Občas se stává, že registrujeme zběsile se ženoucího bolena za naší nástrahou, v takovou chvíli bychom se měli pokusit vedení nástrahy ještě zrychlit. K takovému reflexu už je ale nutná pomalu stejně dobrá komunikace „oči-tělo“ jako u vrcholových sportovců. Vše se odehrává rychlostí blesku.  Důležitá je i naše mobilita. Při serióznější bolenové vycházce často najezdim a nachodim desítky a stovky kilometrů (stovky samozřejmě spíše najezdím) v naději, že dorazím na místo, kde budou boleni najetí a aktivní. Nutno říci, že se to velmi často daří. Mnohdy se stává, že ve stejný den za stejného počasí boleni na některém místě aktivní jsou, jinde je na podobném místě ve stejnou dobu úplně mrtvo. Potvrdili mi to praktické vycházky, kdy jsme s některými kamarády ze Společenstva bolenů začali chytat společně a poté se rozdělili. Občas někdo z nás nadějné místo našel. Ti kdo strnuli na původním fleku bolení zálov neviděli.  Při lovu nezapomínejte ani na svoji nenápadnost. Bolen má skutečně vynikající zrak a vaše silueta tyčící se nad obzorem je pro něj signálem k ještě větší opatrnosti. Pokud máte možnost „snížit svoje těžiště“, udělejte to. Nic se ale nesmí přehánět. Ne vždy je nutné se za boleny plížit k vodě oklikou podzemím jako skřet (ostružinami, kopřivami), když k ní vede písčitá pěšina. Mimochodem vynikající metodou lovu bolena zhusta využívanou třeba v Polsku je i trolling. I u něj je opatrnost na místě a nástrahu je třeba táhnout daleko za lodí. U nás trollingu ale pšenka příliš nekvete.  Denní doby Nepřeceňujme také význam denních dob při lovu bolena. Tak jako na ostatní dravce se vyplatí si ráno přivstat anebo vydržet chytat do večera. Mnohdy to ale není nutné. Boleni bývají aktivní celý den a to i v těch nejparnějších dnech. Jejich aktivita jakožto u dravce, pro něhož je při lovu dominantní zrak, upadá po soumraku. Na některých místech četné úlovky bolenů při noční přívlači ale dokazují, že se bolen dobře orientuje i jinými smysly.    Obránci ouklejí Od brzkého odpoledne bloumám středními Čechy jako osamělý bílý jezdec. Mám s sebou pouze meč určený k lovu bolenů, abych nepodlehl pokušení snažit se poměřovat síly s válečníky z jiných kmenů (druhů ryb). Střídám několik zajímavých bolenových pevností. Všude je ale smutno jako v čerstvě vyhlazené vesnici. To občas ale nic neznamená. Už víme, že se boleni nemusí prozrazovat zálovy k tomu, aby dostali chuť na vašeho woblera. Střídám různé bolenové šípy v různých barvách. Žádnému místu ale nedávám více než hodinu, většinou je to výrazně méně. Pokud vám na tutovém místě boleni neberou a máte za něj náhradu, nemá tam většinou smysl čekat na zázrak. Večer už je můj kůň unavený a zápěstí trochu též. Je tady místo poslední naděje. Jez pod kterým stojí hrad mých tří bobkařských přátel. Jejich bivaky se tyčí takřka tak vysoko jako věže jezu. Před nimi stojí kopí připravené na ryby, které se jmenují sumec a kapr. Také tyto zbraně rád někdy používám, ale ne v době vrcholné přívlačové sezóny. Už po příchodu k prudké peřeji ženoucí se z elektrárny je jasné, že tady jsou boleni ve víru své oblíbené bitvy s ouklejemi. Okamžitě vyrážím slabším ouklejím na pomoc. Vysílám jednoho z nejspolehlivějších zvědů (Gloog Hermes) na dlouhou cestu proti proudu. Jakmile se dotýká lopatkou vody, stahuji ho rychleji než silný proud. Prásk! Jeden bolen loví vpravo, druhý vlevo. A ten třetí si vyšlápnul na mého woblera. Dlouho má navrch. Zbaběle s ním sestupuji peřejí dolů a zdolávám ho až ve zpětném proudu mezi šňůrami bobkařů. Má 73 cm, takže velmi slušný start bitvy. Rychlá fotka a návrat do bojového šiku. Pár hodů. Okolo se rozléhají rány z boleních útoků do živé kořisti. Potom z nich zase jeden dostává chuť na „polský šutr“. Souboj má stejný scénář, jen ryba je o něco menší – 66 cm. Cítím, že boleni mají přesilu, a že dnes oukleje neubráním. V tom se ale stalo něco neslýchaného. Kamarádi bobkaři vstávají ze svých židlí a stahují své pruty. Padají slova o tom, že „lidé a oukleje byli vždycky spojenci“ a vydávají se mně a ouklejím na pomoc. Myslim, že kdyby někteří kamarádi nebyli kdysi v mládí rovněž schopni běhat dlouhé hodiny podél vody s přívlačovými pruty, oukleje bychom stejně neubránili.  Hermes, Thrill, Executor to byly naše bolenové šípy. Je to ale jedno, boleni brali všechno co se udrželo v proudu a jelo rychle kousek pod hladinou. Moji spolubojovníci zdolávají každý několik bolenů z kategorie 60+ cm. Používají jenom konvenční navijáky, ale těch pár minut do soumraku by měli rychlé navíjení vydržet. Radostně se dívám, jak odrážíme bolení útok, když dravci vyslali svého plukovníka. Jednoho z největších bojovníků tohoto jezu. Rozhodl se poměřit s mým prutem a k mé veliké radosti souboj prohrál. Měřil 74 centimetrů a byl posledním zdolaným bolenem této bitvy. Nechal jsem probrat bojovníka z mrákot, do kterých upadl po náročném souboji. Počkal jsem, až se udrží hřbetem nahoru a jeho ploutve začnou vysílat signály k odjezdu a vypustil ho zpět do jeho proudu. Když jsem usedal s kamarády na židličku v bivaku, byla už tma. Měli jsme ale dobrý pocit. Oukleje jsme tohoto večera totiž ubránili…   Máte dojem, že o bolenech nebylo řečeno vše? To nebude nikdy. Pokračovat ale budeme příště.  Radek Filip





PRO LEPŠÍ ČITELNOST PŘIDÁVÁME I TEXTOVOU VERZI STEJNÉHO ČLÁNKU (BEZ TEXTOVÝCH KOREKTUR):

Společenstvo bolenů

Umění války


Boleni jsou agresivní válečníci s vytříbeným způsobem boje. O tom už jsme si ale psali. Jejich flexibilitě však musíme přizpůsobit i naše způsoby lovu, nebo chcete-li umění války. Seznámím vás s taktikou, která mi poslední 3 sezóny velmi dobře funguje. Není to jediný způsob lovu bolenů, který používám. Je to ale způsob momentálně nejúčinnější. Jak dlouho tomu ještě bude nevím. Tak jako v životě je na rybách změna jednou z mála jistot. Předem vás ale musím varovat. Ve chvíli kdy se vám začne dařit cílený lov bolenů, může způsobit závislost tak jako lov některých dalších ryb. Zdraví to sice neškodí, ale může se vám pak stát, že si v jisté části sezóny ani nevzpomenete nejen na jiné dravce, ale i jiné možná ještě důležitější věci. Pojďme si pěkně popořadě projít všechny rybolovné techniky. 

Jiné metody - položená
Bolena můžeme v zásadě lovit všemi rybolovnými technikami. Za nejefektivnější ovšem jednoznačně považuji přívlač, bezprostředně následovanou muškařením. Asi nejméně se k jeho lovu hodí položená. Ryby ulovené touto metodou lze považovat za vyloženě náhodné. To ovšem neznamená, že se tak loví málo bolenů. Mám v hlavě hned několik výprav, na kterých jsme třeba na boilies chytali boleny velmi pravidelně, často tomu napomáhal i pohyb nástrahy v říčním proudu, možná i pohyb drobných rybiček okolo ní a následný úder dravce a náhodný zásek. Nastražení živé nebo mrtvé rybičky na delší návazec prutu s tvrdou nebo feederovou špičkou naše naděje samozřejmě zvyšuje a loví se tak i velké kusy. To ovšem nic nemění na tom, že nejde o cílený lov. Stejně jako ostatními metodami je dobré zachovat co nejnižší průměr vlasce (0,16 – 0,22 mm).

Plavaná
S plavanou už se naše naděje na cílený lov zvyšují. V „bolenovém středověku“ byla dokonce považována za jedinou možno metodu k ulovení lstivého bolena. Za nejlepší nástrahou na bolena bývala považována živá rybička. Já si však myslím, že nejlepší nástrahou na něj je umělá nástraha. Přesto můžeme uspět na klasickou vyvěšenou menší živou rybičku pod splávkem. Takový lov se nám bude dobře praktikovat za pomoci matchového prutu, ještě lépe bolonézky. Při lovu „sladkovodního lososa“ na plavanou se občas používá propečený trik. Zakrmíme na hladině pečivem, na což by měli v ideálním případě reagovat oukleje a další drobné rybky, které jsou přirozenou potravou bolena. Na vodách s častým výskytem stříbrného démona se stane, že do takového „mumraje“ bolen dříve nebo později zaloví. My pro něj máme přichystané překvapení – živou rybičku uvázanou pod „splávkem“ tvořeným jedním kusem pečiva. Po zálovu se rybičky rozprchnou, ale naše nastražená nemá kam a má velkou nadějí, že se stane bolenovou obětí.
Boleni zejména středních a mladších ročníků mají rádi samotné bílé pečivo. Jeho nastražení na mlaskačku, za pomoci samotného háčku nebo kulového plovátka či plovoucího sbirolina, je na ně fantastickou nástrahou. Pokud k tomu pečivem ještě trochu přikrmíme, nic tím nezkazíme. To jestli se ale jedná o plavanou, nechávám na vašem uvážení. Hodně opravdu malých bolenů ulovíme při lovu na bílé červi a podobné nástrahy (rybáři si je pletou s jinými nástražními rybami). Ti ale nejsou naším cílem.

Muškaření
Podobného vedení (rychlé stahování) jako při přívlači jsme schopni dosáhnout i muškařením, jedná se proto o efektivní metodu. Mnozí bojovníci ovšem sahají po muškařském luku a tětivě na jaře v době hájení bolena. Po zahájení lovu dravců se již věnují jiným rybám. To nic nemění na tom, že streamerování s delším muškařským prutem (270 – 300 cm), má co nabídnout. Zásadní je při streamerování tvrdší a ostřejší muškařský prut (AFTMA 5 -7). Se „čtyřkovým“ prutem si streamerování příliš neužijete. Nejde ani tak o to, že byste s takovým prutem měli problémy při zdolávání. Komplikací je spíše to, že má nástraha sama o sobě ve vzduchu značný odpor. Při „vystřelení“ z měkkého prutu na lehčí šňůře tak ztrácí velmi brzy dynamiku a daleko s ní nenahodíte. Nehledě na to, že se při takovém „muškaření“ mnohem více nadřete. To vám může moje zápěstí potvrdit. Bolen se ale dá ulovit i na suchou nebo mokrou mušku. O cílené lovu ale opět mluvíme jenom u menších velikostí.

Přívlač
Přívlač je při lovu bolenů královskou disciplínou. Tento seriál je proto věnován zejména jí. I vybavení na bolenovou přívlač si rozebereme v následujícím díle podrobněji než u jiných technik. V teplých částech roku se při uvěření základní poučce jedná o „zničující“ metodu. A ta poučka zní: „Žádná nástraha není při lovu bolenů dost rychlá. Pokud si myslíte, že vedete svou nástrahu rychle, tak ji zkuste vést ještě rychleji!“ Činíme tak točením kličkou, co nám naviják dovolí (tzv. burnování) za současného postavení prutu špičkou nahoru. Jde tak v základním provedení o jednu z nejjednodušších technik přívlače. Většina rybářů technice k jejich škodě stále nevěří (ti kdo to pochopili již dávno loví v řadách společenstva bolenů). Při tom je to tak logické. Bolen je nesmírně rychlou a zároveň opatrnou rybou s vynikajícím zrakem, která v teplých částech roku aktivně loví v horní části vodního sloupce. Nepotrpí si navíc na výrazné vedení nástrahy. Jeho klasická potrava – unikající ouklej rovněž při zběsilém úprku netropí žádné vylomeniny. Potřebujeme mu tak v jeho lovné zóně (pod hladinou) nabídnout něco, co připomíná jeho přirozenou kořist (vhodnou nástrahu) a nedat mu prostor ji příliš zkoumat (ultrarychlé vedení).
Tato metoda funguje fantasticky na vhodných místech na řekách (bude jim věnován jeden z příštích článků). V říčním proudu totiž mají ryby na všechno mnohem méně času a jejich útoky jsou reflexivnější a tedy „s větším mírem rizika“, že zaútočí na nepřítele. Metoda ale šlape i na stojatých vodách. Tam je ovšem lov bolenů mnohem náchylnější na počasí. Za slunného bezvětří kdy profesor bolen vidí umělou nástrahu, šňůru i rybáře pomalu z druhé strany jezera, jsou naše naděje takřka nulové a úlovky náhodné. I když i v takových dnech jsem na „stojáku zachytal“. Pokud ale vane čerstvý vítr a nástraha se zrcadlí v ohybech vln, které kazí formace hejn rybiček, naše naděje se výrazně zvyšují. Pravděpodobnost, že pan profesor bolen udělá chybu, se zvyšuje.
Frekvence a plocha
Na obou druzích vod se snažme na vhodných místech prochytat co největší plochu. Vysoká frekvence náhozů díky rychlému vedení nám to umožňuje. Samozřejmě se musíme soustředit na místa, kde boleni pravidelně loví, ale nesmíme opomíjet i „fleky“, kde aktivitu nevidíme. Bolen rád útočí i ze svého „místa odpočinku“, na kterém se nám prozradí jenom při pohledu z ptačí perspektivy. Navíc jsem zažil příliš mnoho úspěšných boleních přívlačí ve dnech, kdy nebyl vidět jediný zálov, na to abych nahazoval jenom do horkých míst. Boleni velmi často loví sice pod hladinou, ale takovým způsobem, že jejich zálov není z úrovně hladiny vidět. Jako příměr uveďme to, že útok bolena na nástrahu většinou registrujeme citem a ne zrakem a to i když ji vedeme třeba 50 cm pod hladinou. Zrakem většinou vidíme jenom „ataky“ na vyloženě hladinové nástrahy, které kvůli jejich „profláklosti“ osobně používám spíše jako doplňkovou nástrahu (popy, propy).
Na řekách boleni velmi rádi napadají nástrahu vedenou po proudu dolů, nebo napříč proudem. Rychlé vedení proti proudu, které speciální bolenové woblery a některé další nástrahy umožňují, je dravcům mnohem nápadnější, ale často je také berou. Pokud nahazujeme na konkrétního bolena, kterého vidíme na hladině, snažme se mu nenahazovat na hlavu, ale na ocas, kde může nástrahu impulzivně vzít. Máloco odradí jedoucího bolena více, než když se k němu žene plnou rychlostí nástraha přímo na hubu.

Bolení trasa
Za určitých okolností jsou dobrou taktikou i náhozy na konkrétní lovící ryby. Takový způsob lovu spočívá v tom, že čekáme s nástrahou na břehu a odklopenou cívkou navijáku s prstem připraveným „na spoušti“ na zálov. Bezprostředně po ráně nahazujeme do místa, odkud se zvuk ozval. Důležité je neplýtvat náhozy a skutečně vyčkat až na samotný zálov. V mém pojetí se ovšem nejedná o základní taktiku. Jsem spíše příznivcem poctivé dřiny - plošného prochytávání nadějných míst. I při plošném lovu ale musíme přemýšlet a neustále sledovat okolí. Bolen má často „svoji trasu“, kterou projíždí v době, kdy je aktivní v nějakém intervalu. Někde loví, někde si připravuje pozici pro lov (propadává se do hloubky a před útokem se z ní vynořuje, nebo naopak objíždí hejno rybiček po mělčině), někde odpočívá (pod jezy v prudké vodě to bývá často zpětný proud v bezprostřední blízkosti břehu), někde zálov opakuje. Do takových míst se samozřejmě vyplatí nahazovat. Občas se stává, že registrujeme zběsile se ženoucího bolena za naší nástrahou, v takovou chvíli bychom se měli pokusit vedení nástrahy ještě zrychlit. K takovému reflexu už je ale nutná pomalu stejně dobrá komunikace „oči-tělo“ jako u vrcholových sportovců. Vše se odehrává rychlostí blesku.  Důležitá je i naše mobilita. Při serióznější bolenové vycházce často najezdim a nachodim desítky a stovky kilometrů (stovky samozřejmě spíše najezdím) v naději, že dorazím na místo, kde budou boleni najetí a aktivní. Nutno říci, že se to velmi často daří. Mnohdy se stává, že ve stejný den za stejného počasí boleni na některém místě aktivní jsou, jinde je na podobném místě ve stejnou dobu úplně mrtvo. Potvrdili mi to praktické vycházky, kdy jsme s některými kamarády ze Společenstva bolenů začali chytat společně a poté se rozdělili. Občas někdo z nás nadějné místo našel. Ti kdo strnuli na původním fleku bolení zálov neviděli.
Při lovu nezapomínejte ani na svoji nenápadnost. Bolen má skutečně vynikající zrak a vaše silueta tyčící se nad obzorem je pro něj signálem k ještě větší opatrnosti. Pokud máte možnost „snížit svoje těžiště“, udělejte to. Nic se ale nesmí přehánět. Ne vždy je nutné se za boleny plížit k vodě oklikou podzemím jako skřet (ostružinami, kopřivami), když k ní vede písčitá pěšina. Mimochodem vynikající metodou lovu bolena zhusta využívanou třeba v Polsku je i trolling. I u něj je opatrnost na místě a nástrahu je třeba táhnout daleko za lodí. U nás trollingu ale pšenka příliš nekvete.

Denní doby
Nepřeceňujme také význam denních dob při lovu bolena. Tak jako na ostatní dravce se vyplatí si ráno přivstat anebo vydržet chytat do večera. Mnohdy to ale není nutné. Boleni bývají aktivní celý den a to i v těch nejparnějších dnech. Jejich aktivita jakožto u dravce, pro něhož je při lovu dominantní zrak, upadá po soumraku. Na některých místech četné úlovky bolenů při noční přívlači ale dokazují, že se bolen dobře orientuje i jinými smysly. 

Obránci ouklejí
Od brzkého odpoledne bloumám středními Čechy jako osamělý bílý jezdec. Mám s sebou pouze meč určený k lovu bolenů, abych nepodlehl pokušení snažit se poměřovat síly s válečníky z jiných kmenů (druhů ryb). Střídám několik zajímavých bolenových pevností. Všude je ale smutno jako v čerstvě vyhlazené vesnici. To občas ale nic neznamená. Už víme, že se boleni nemusí prozrazovat zálovy k tomu, aby dostali chuť na vašeho woblera. Střídám různé bolenové šípy v různých barvách. Žádnému místu ale nedávám více než hodinu, většinou je to výrazně méně. Pokud vám na tutovém místě boleni neberou a máte za něj náhradu, nemá tam většinou smysl čekat na zázrak. Večer už je můj kůň unavený a zápěstí trochu též. Je tady místo poslední naděje. Jez pod kterým stojí hrad mých tří bobkařských přátel. Jejich bivaky se tyčí takřka tak vysoko jako věže jezu. Před nimi stojí kopí připravené na ryby, které se jmenují sumec a kapr. Také tyto zbraně rád někdy používám, ale ne v době vrcholné přívlačové sezóny.
Už po příchodu k prudké peřeji ženoucí se z elektrárny je jasné, že tady jsou boleni ve víru své oblíbené bitvy s ouklejemi. Okamžitě vyrážím slabším ouklejím na pomoc. Vysílám jednoho z nejspolehlivějších zvědů (Gloog Hermes) na dlouhou cestu proti proudu. Jakmile se dotýká lopatkou vody, stahuji ho rychleji než silný proud. Prásk! Jeden bolen loví vpravo, druhý vlevo. A ten třetí si vyšlápnul na mého woblera. Dlouho má navrch. Zbaběle s ním sestupuji peřejí dolů a zdolávám ho až ve zpětném proudu mezi šňůrami bobkařů. Má 73 cm, takže velmi slušný start bitvy. Rychlá fotka a návrat do bojového šiku. Pár hodů. Okolo se rozléhají rány z boleních útoků do živé kořisti. Potom z nich zase jeden dostává chuť na „polský šutr“. Souboj má stejný scénář, jen ryba je o něco menší – 66 cm. Cítím, že boleni mají přesilu, a že dnes oukleje neubráním. V tom se ale stalo něco neslýchaného. Kamarádi bobkaři vstávají ze svých židlí a stahují své pruty. Padají slova o tom, že „lidé a oukleje byli vždycky spojenci“ a vydávají se mně a ouklejím na pomoc. Myslim, že kdyby někteří kamarádi nebyli kdysi v mládí rovněž schopni běhat dlouhé hodiny podél vody s přívlačovými pruty, oukleje bychom stejně neubránili.
Hermes, Thrill, Executor to byly naše bolenové šípy. Je to ale jedno, boleni brali všechno co se udrželo v proudu a jelo rychle kousek pod hladinou. Moji spolubojovníci zdolávají každý několik bolenů z kategorie 60+ cm. Používají jenom konvenční navijáky, ale těch pár minut do soumraku by měli rychlé navíjení vydržet. Radostně se dívám, jak odrážíme bolení útok, když dravci vyslali svého plukovníka. Jednoho z největších bojovníků tohoto jezu. Rozhodl se poměřit s mým prutem a k mé veliké radosti souboj prohrál. Měřil 74 centimetrů a byl posledním zdolaným bolenem této bitvy. Nechal jsem probrat bojovníka z mrákot, do kterých upadl po náročném souboji. Počkal jsem, až se udrží hřbetem nahoru a jeho ploutve začnou vysílat signály k odjezdu a vypustil ho zpět do jeho proudu. Když jsem usedal s kamarády na židličku v bivaku, byla už tma. Měli jsme ale dobrý pocit. Oukleje jsme tohoto večera totiž ubránili…


Máte dojem, že o bolenech nebylo řečeno vše? To nebude nikdy. Pokračovat ale budeme příště.

Radek Filip

KATEGORIE
Mohlo by vás zajímat
Máte nápad, připomínku či vzkaz? Napište nám!
Platební metody
Akční nabídka

FastCentrik® - Pronájem e-shopu
Provozovatel: Radek Filip, U křížku 12, Praha 4, 140 00

JavaScript musí být povolen