Váš košík obsahuje
položek
o celkové hodnotě
(0,0 €)
  • Zobrazit

Společenstvo bolenů - pán bolenových woblerů

25.11.2012
Autor: Radek Filip. Článek Společenstvo bolenů - pán bolenových woblerů byl zveřejněn v časopisu Kajman 12/2012. Přinášíme vám ho v plném znění.





PRO LEPŠÍ ČITELNOST PŘIDÁVÁME I TEXTOVOU VERZI STEJNÉHO ČLÁNKU (BEZ TEXTOVÝCH KOREKTUR):

Společenstvo bolenů

Pán bolenových woblerů (bolenové speciály)


Pás hor na naší severní hranici, nás odděluje od rovinaté země - Polska. Téměř tři čtvrtiny jeho území leží v nížinách, které jsou protkány hustou říční sítí. Největší řeky Visla a Odra odtud odvádějí většinu vody do Baltského moře. Na některých úsecích zejména řeky Odry je bolen nejčastějším dravcem a jeho lov je mezi polskými vláčkaři velmi populární. Polští mistři mají navíc dlouhou tradici ve výrobě rybářských nástrah. Nebylo tak divu, že se jednoho dne pán bolenových woblerů zavřel do své „tajné“ dílny a sestavil bolenový speciál. Nikdy se už asi nedozvíme, kdo zasel první semínko speciálních woblerů určených k lovu bolenů. Prvním takový wobler uvedený na trh ale vyjel v roce 2005 z pásu rodinné firmy Gloog. Vznikl tak wobler z ruky „pána bolenových woblerů“. Pojmenován byl podle posla bohů – Hermese. Pán bolenových woblerů určitě chtěl recepturu skrýt, ale exkluzivita mu nemohla být zachována věčně. Jeho úspěch mezi přízraky bolenů a hlavně samotnými stříbrnými rybími bojovníky neunikl mnoha dalším polským mistrům. Dokonce i těm, kteří před tím odpovídali jasné „ne“ při dotazu, jestli by neprodali podobný wobler, který předtím používali pouze pro soukromé účely. Svit polského slunce tak spatřily woblery Salmo Thrill, Hunter Spirit, Taps Ukleja-S, Siek-M Siga, Jaxon Prax, Hunter Soul, Wobi bolek, Wobler boleniowy J.T., Wobler boleniowy z Roztocza, Wobler boleniowy P.D., Wobler z Nysy a asi i některé další. Snad s výjimkou marketingově silného Salma s jejich Thrillem nebyly tyto zbraně vyváženy a tajemství bolenových speciálů se drželo uvnitř polských hranic. Zdejší rybáři pilovali techniku, organizovali závody v lovu bolenů a zdolávali velké ryby, kterým sladkovodní losos říkají.
Potom ale přeci jenom přesvědčili stateční bojovníci z jiných zemí své manželky, aby nejeli přes hory do Polska nakupovat levné potraviny a oblečení, ale vydali se pro první várky bolenových woblerů. Speciály se dostaly do rukou rybářů z jiných zemí a časem i mě. Výrazně změnily moje výsledky při bolenové přívlači a ještě výrazněji rozšířili můj obzor poznatků o bolenech a třeba i dalších technikách a nástrahách. Lov na ně není cílem, ale může být jistě cestou. Nejsou za každých okolností nejlepší bolenovou nástrahou. Většinou s nimi ale vedle nesáhnete. Dokonale se hodí k lovu v turbulentní vodě plné vracáků, do bílé vody a rychlých proudů, což jsou místa, kde se boleni na řece velkou část roku koncentrují. Boleny na ně ale chytnete i v klidnějších úsecích řek a na stojatých vodách. Pojďme si rozebrat 4 bolenové speciály, které patří mezi mé nejoblíbenější.

Gloog Hermes
Jedná se o potápivý wobler, který váží okolo 13 gramů. Většinou ho vedeme se zvednutou špičkou tak rychle, jak jen dovedeme. Díky svému tvaru, který je robustnější a klade tak větší odpor ve vzduchu, není bolenovým speciálem, se kterým nahodíte nejdále. To je dáno i tím, že panuje v tomto segmentu trhu z hlediska délky náhozů, které jsou při lovu bolenů důležité, velká konkurence. Nemusíte ale mít obavy, s Hermesem beztak nahodíte mnohem dále než s drtivou většinou vláčecích nástrah. Lopatka je v pravém úhlu k ose těla. Takový úhel je obecným rysem většiny těchto woblerů. Lopatka u Hermese je ale o něco větší. O něco větší než u ostatních funkčních speciálů je i odpor Hermese ve vodě. Odpor je stále minimální a vůbec nebrání ultra rychlému vedení nástrahy. Při vedení proti proudu ale cítíme nástrahu více než třeba Salmo Thrill. Možná právě tento jedinečný chod je kouzlem Hermese. Možná se tímto drobným chvěním ještě o něco více podobá unikající oukleji, která se snaží o rychlý únik a ne o nějaké výrazné pohyby do strany. Přesně tak to mají boleni rádi. Akce Hermese je skutečně velmi mírná a projeví se až při rychlém vedení. Při vertikálním propadu sloupcem nemá Hermes akci takřka žádnou a upřímně ji ani nepotřebujeme. Moje zkušenost s Hermesem je taková, že na něj boleni často útočí, i když momentálně aktivně neloví. To pro mnohé ostatní nástrahy neplatí. Wobler je těžký a velmi dobře vyvážený, což mu zajišťuje fantastickou stabilitu i v bílé vodě pod jezy a ve zpětných proudech. Vyrábí se v univerzální 7 cm velikosti ve více než 10 různých barvách. Některé z barev jsou přirozené, jiné velmi výrazné. Mám chycené boleny na všechny barvy Hermese, ale ve vašich krabičkách by neměli chybět barvy NS (černý hřbet a šedé bříško), NP (napodobenina oukleje – černý hřbet a bílé bříško), OCL (zelená záda a červeno-bílé bříško). Mojí vůbec nejoblíbenější barvou je RB (modré tělo a červené ploutvičky), což někdy bývá jediná úspěšná barva, ve chvíli kdy ostatní nástrahy selžou. Nevýhodou nástrahy je, že je velmi křehká. Jediná trefa do kamene nebo zdi pod elektrárnou, ho často zničí. Také dodávané trojháčky nejsou nejlepší. Doporučuji je, vyměnit.  

Salmo Thrill
Byl uveden na trh v roce 2007 a marketingové mozky společnosti Salmo u něj dovedli vyvolat značné očekávání. Některé rybáře potápivý Thrill velmi potěšil, u jiných očekávání naplněna nebyla. Do druhé skupiny často patří rybáři, kteří s Thrillem nerybaří správně na vhodných místech a samozřejmě i rybáři, kteří rádi aktivně ovlivňují pohyb nástrahy, což je něco co většinou nebývá rozumné s Thrillem dělat. Thrilla opět přitahujeme velmi rychle a to okamžitě, jakmile dopadne na hladinu. Špička prutu s ní svírá úhel přibližně 70 stupňů. Minoritně se používají i jiné techniky, při kterých se Thrill nechává propadnout třeba na dno, ale o těch si třeba povíme třeba jindy. Pokud je ale chcete vyzkoušet, tak právě končící vláčkařská sezóna a boleni stahující se do hloubek jsou k tomu vynikajícími příležitostmi. Wobler se vyrábí ve dvou velikostech 7 a 9 cm. Populárnější 7 cm verze váží okolo 12 g, což je o gram méně než stejně velký Hermes. Lopatka opět svírá s osou těla úhel 90 stupňů, ale je o něco užší a delší než u Hermese. Tělíčko je nižší a užší. Nástraha drobně pracuje i při propadu sloupcem. V porovnání s ostatními crankbaity, je ale akce Thrilla velmi líná. Největší jeho nevýhodou je, že je u nás nejpopulárnějším woblerem používaným k lovu bolenů. Ryby ho tak na některých místech velmi dobře znají a ignorují. Stále ale existuje mnoho panenských míst, kde můžete být s touto nástrahou první a chytit desítky ryb. Někdy navíc stačí jen nabídnout jiná barva. Vyrábí se v 6 barvách (4 přírodní a 2 holografické). Asi nejraději chytám s barvou OB (olivová záda a bílé bříško) a holografickou HBL. Dvě nové barvy uvedené letos na trh ale vypadají také velmi dobře. S Thrillem preferenčně lovím tam, kde rozhoduje každý hozený metr. S mnou používanou sestavou k lovu bolenů totiž létá ze speciálů nejlépe (oficiálně s ním hodíte až 70 metrů). Většinou používám velikost 7 cm. Pokud ale boleni loví velké oukleje, občas nevezmou jinou velikost než 9 cm (hmotnost 22 g), která již působí jako relativně velký wobler. 95% ryb zdolaných na Thrill jsou boleni. Díky dlouhodobému používání už na něj mám i hodně tloušťů, jesenů, štik a okounů. Občas se v létě připlete nějaký cejn, nebo parma, které trefíme nechtěně „za límec“, to ale není naším cílem.

Hunter Spirit
Spirit se dostal do mojí krabičky až v průběhu letošní sezóny, ale okamžitě začal chytat boleny. Byl navržen polským mistrem světa v přívlači Andrzejem Lipinskim, který ho vyvinul na základě poznatků z tisíců hodin odházených na řece Odra. Spirit je jedním z příkladů speciálu, kterého původně nechtěl jeho tvůrce „dát z ruky“. Andrzej s ním vyhrál několik závodů zaměřených na lov bolenů. Několikrát s ním vyhrál cenu za největší počet bolenů i za největší rybu. Zdá se totiž, že velcí boleni pro něj mají zvláštní slabost. Z hlediska parametrů je velmi podobný Thrillovi (je potápivý, lopatka svírá úhel 90 stupňů a vyrábí se ve velikostech 7 a 9 cm). Vypadá ale a pracuje odlišně. Má mnohem štíhlejší tělíčko a je lehčí (11 gramů). Je tak bolenovým speciálem, se kterým nahodíte snad nejméně, ale také díky tomu jinak chodí. Spirit dělá jemné pohyby, které boleni nespatří u jiného woblera. Ovšem pouze za předpokladu, že rychlost vedení je opět velmi vysoká. Pokud by někomu vadila nízká váha Spirita, dá se „vytunit“ 1,2 mm silnými olověnými drátky, které obtočíme okolo trojháčků. Většina ryb zdolaných na Spirita jsou tradičně boleni. Vyrábí se v 5 různých barvách. Mými oblíbenci jsou WRZOS (nafialovělý) a pearl black (perleťová černá). Subjektivně mi přijde, že Spirit není tak stabilní v rychlých proudech jako Hermes a Thrill, což je daní za jeho „lehkost“. Velkou výhodou je to, že wobler je u nás prakticky neznámý.

VIDEO „Spirit firmy Hunter 7i9cm“ si můžete prohlédnout na www.youtube.com/kajmancasopis Uděláte si z něj výbornou představu, jak rychle je třeba táhnout tyto woblery.

Hunter Soul
Pochází ze stejné výrobní „linky“ jako Spirit. Jedná se také o bolenový speciál, ale v rámci nich spadá do jiné kategorie než předchozí tři woblery. Je velmi dobře viditelný, hlasitý a pomalý, což v praxi znamená, že na něj náhodně chytíme i mnoho jiných druhů ryb. Soul je oblíbený i u štik, jelců, parem, candátů a dokonce se na něj vytáhli i sumci. Zřejmě se ptáte, proč bychom s ním tedy měli lovit boleny? Důvodem je to, že boleni na něj útočí ve dnech, kdy „nejsou tak rychlí“. Agresivní akce Soula je potom dovede mnohdy vydráždit. A je tu ještě jeden důvod. Soul je menší než ostatní zmíněné woblery (pouze 5 cm). To znamená, že se stává atraktivnějším i pro menší boleny a tyto ryby vám mohou zachránit vycházku. Přes malou velikost s ním nahodíte přibližně stejně daleko, spíše o kousek dále než se Spiritem. Lopatka má o něco ostřejší úhel a vytváří větší odpor ve vodě, což ovlivňuje rychlost, jakou ho můžete přitahovat. Je vyráběn ve 4 různých barvách. Mojí nejoblíbenější je BL (černá). Ale další sezónu to může být s oblíbeností barev stejně jako u ostatních speciálů úplně jinak… Se Soulem lov bolenů nikdy nezahajuji, ale někdy je posledním woblerem, který použiji.

O speciálech obecně
Bolenové speciály se snažíme většinou vést maximálně 50 cm pod hladinou. V žádném případě nejde o zázračné nástrahy. Bolenům se trefují do chuti tím, že s nimi můžeme lovit, tam kde ostatní selhávají a boleni se naopak často nacházejí (silné proudy nevyhazují speciály na hladinu), nekladou velký odpor ve vodě (můžeme je tak vést superrychle a to i proti proudu), nemají výrazný chod (který často stříbrné bojovníky odrazuje), úhel lopatky je „nestahuje“ do hloubek a jsme s nimi schopni nahodit velmi daleko (bolen často loví daleko od břehu). Na dobrých místech s nimi nachytáme v drtivé většině případů, ale rozhodně ne vždy. Pokud vám přestanou v průběhu vycházky boleni brát, často stačí prostá změna barvy u stejného typu speciálu a chytneme další ryby. Až když ani to nezabírá, měníme druh speciálu. Ve vašem „nástrahovém vzorci“ je ale dobré mít i jiné typy nástrah (jerky, stickbaity, popy, proppy, plandavky a další nástrahy). A ještě něco, přijde mi, že průměrná velikost ryb lovených na speciály je větší, než na některé jiné nástrahy.  
Zdánlivě se jedná o nástrahy, u kterých vám přijde, že si jich pár koupíte a vydrží vám na celý život. Vedeme je těsně pod hladinou, což prostě svádí k dojmu, že se nedají utrhnout. Opak je ovšem pravdou. Začátečníci jich pár utopí hned při prvních náhozech, když si neuvědomí, že se jedná o potápivou nástrahu, nebo jim třeba nepřeklopí překlápěč navijáku. Zaváhají a wobler už je ukotvený na dně. I zkušenějšímu bojovníkovi se občas s velmi rychlými pruty a méně pevnými monofilními vlasci stane, že nástrahu ustřelí pří náhozu. Stačí málo, třeba uvolnit ukazováček o chviličku později, nebo si omylem zavadit o překlapěč. Do náhozů se totiž opravdu opíráme a při přemotivovanosti se dělají chyby. Při lovu pod elektrárnami, šlajsnami a jezy často rozhoduje to, jak blízko jsme schopni nahodit k tvrdé zdi, kde boleni loví. Na decimetry přesné náhozy při kterých třeba podhazujeme i nějakou lávku nás stojí dalších pěkných pár nástrah. Přidejte k tomu pár bolenů utržených vaši chybou při zdolávání (většinou při prvním výpadu nebo při boji na krátko) a zjistíte, že ztrátovost speciálů je minimálně stejná jako u ostatních nástrah. Buďte na to připraveni.

Jak jsem propad lovu bolenů
Členy Společenstva bolenů se nerodíte, těmi se stáváte. Málokdo z nás si přál už od raného dětství ulovit jako první rybu bolena (ani já). Nalejme si čistého vína, lákali nás většinou jiní dravci a nedravci. Lovu bolenů propadáme, protože hledáme nové výzvy, nebo na nás jiní dravci momentálně nemají náladu. Až poté většinou podlehneme adrenalinovým bitvám s těmito rybami a chceme se dozvědět co nejvíce z jejich tajemství. Je snadné a zároveň hloupé, odsoudit něco, co jsme nepoznali. Nejinak tomu bylo u mě. Na lov bolenů se specializuji v denních dobách a částech sezóny, kdy ostatní dravci moc nejdou. Občas zhřeším i v jiných obdobích, protože je na boleny často spoleh a vidina „jistého“ úlovku láká. Někdy mě to pak mrzí, jindy jsem tak odměněn, že jsem rád.
Asi první bolenové orgie jsem zažil dnes už před lety na řece Lužnici pod hradbami města Tábor. Ve vývařišti jezu tu brali velmi zodpovědně. U jejich lovu se tu střídala snad celá zdejší vláčkařská komunita. Část komunity ale měla ráda z bolenů salát a jiné pochutiny. Od jezu odcházeli již s vykuchanými boleny. A tak úlovků začalo postupně ubývat. Znát současné zbraně k lovu bolenů, byl bych tehdy mnohem úspěšnější. Od té doby jsem se s boleny mnohokrát setkal, ale o možnostech jejich cíleného lovu jsem se definitivně utvrdil před třemi sezónami. Z Nechranické přehrady, kde jsme o víkendu chytali, nás vyhnala bouře. Mě se ale ještě nechtělo domů, a tak jsem se stavil na jednom jezu na Ohři. Na běžné lopatkové woblery se tu kvůli řase a mělké vodě chytat nedalo a pop zase nechutnal rybám. Nabil jsem bolenový speciál a na šest hodů z toho bylo šest bolenů. Potom speciál buď prokoukli, nebo s nima zamávala voda, která se najednou začala z jezu ještě více ztrácet. Další kontakt už totiž do tmy nebyl.
I to mi stačilo k tomu, abych se na tento způsob lovu zaměřil. Stalo se to skvělou záminkou k cestování, které mám rád. Neustále jsem objevoval nová místa, zastával jsem totiž teorii, že se tyto „zbraně hromadného ničené brzy profláknou“ a poté přestanou fungovat. Poznal jsem tak mnoho zákoutí našich řek, pískoven a přehrad, na jejichž objevení bych musel čekat mnohem déle. Často jsem jenom párkrát nahodil a jel dál. A nová místa mi důvěru vracela. Zažíval jsem jedinečné lovy plné euforie, o kterých jsem věděl, že už se nemusí opakovat. Někdy jsem chytal desítky bolenů za vycházku nebo víkend. To že největší z nich přesahovali hranici 70 cm jenom o pár centimetrů, přičítám pouze náhodě a několika prohraným soubojům se stříbrnými velikány. Podobným způsobem už tehdy lovili jiní bojovníci v jiných částech Česka a Slovenska. Nesetkávali jsme se ale. Úžas v očích, který jsem měl kdysi já, vyvolaný úspěšností této taktiky jsem tak mohl spatřit až u svých přátel, kterým jsem nástrahy a způsob vedení ukázal. I jim se na vhodných místech dostavily výsledky takřka okamžitě. V další sezóně jsme si tak již při zahájení mohli posílat MMSky s boleny okolo sedmdesáti čísel. Taktika funguje s jistými obměnami dodnes, přestože již byla medializována a lovců bolenů potkávám mnohem více. Stále ale platí to, že není jisté, jak dlouho obliba bolenů k rychle taženým speciálům ještě vydrží. Jistě se pak objeví další způsoby lovu, nikdy už ale nebudou tak jednoduché…


Místa při lovu bolenů jsou velmi důležitá. Proto se jim budeme věnovat příště.   

Radek Filip


KATEGORIE
Mohlo by vás zajímat
Máte nápad, připomínku či vzkaz? Napište nám!
Platební metody
Akční nabídka

FastCentrik® - Pronájem e-shopu
Provozovatel: Radek Filip, U křížku 12, Praha 4, 140 00

JavaScript musí být povolen