Váš košík obsahuje
položek
o celkové hodnotě
(0,0 €)
  • Zobrazit

Společenstvo bolenů - bolenové meče a štíty

25.11.2012
Autor: Radek Filip. Článek Společenstvo bolenů - bolenové meče a štíty byl zveřejněn v časopisu Kajman 10/2012. Přinášíme vám ho v plném znění.






PRO LEPŠÍ ČITELNOST PŘIDÁVÁME I TEXTOVOU VERZI STEJNÉHO ČLÁNKU (BEZ TEXTOVÝCH KOREKTUR):

Společenstvo bolenů

Bolenové meče a štíty


Bolen je ryba bystrá a rychlá. Musíme jí proto přizpůsobit své vybavení. Obvykle nemívám u jiných ryb kapitoly o vybavení příliš rád. Někdy z lovu jednotlivých ryb dělají přílišnou vědu. V případě bolena ale považuji kapitolu „Bolenové meče a štíty“ za naprostou nezbytnost. S „obyčejným“ vláčecím prutem a zejména navijákem dlouhodobě nevystačíme. Zánět šlach jednoho z členů Společenstva bolenů, který si způsobil při lovu stříbrného bojovníka, to jenom potvrzuje. Schválně se zaměřuji pouze na lov přívlačí. Jedná se totiž o nejefektivnější metodu lovu bolenů.

Bolenové navijáky
Naviják je při rychlém vedení nástrahy, které je při lovu bolenů nejobvyklejší, nejexponovanější částí naší výbavy. I přesto preferuji smekací naviják před multiplikátorem. Potřebujeme takový stroj, který by nám rychlé vedení dlouhodobě umožnil a také ho dlouhodobě vydržel. Takových mašinek není příliš a nenalézáme je bohužel v té nejnižší ani střední cenové kategorii. Levný nebo drahý smekací naviják nevhodné konstrukce odrovnáme, při fyzicky náročném rychlém vedení nástrahy, velmi záhy. Potřebujeme tedy bytelný stroj s vysokým převodovým poměrem, který navine na jedno otočení kličkou výrazně více vlasce než jiné navijáky. Alternativou k nim mohou být navijáky s velkou cívkou, které se ovšem k tomuto způsobu lovu hodí méně, kvůli své výrazně vyšší hmotnosti a nevhodnému postavení v poměru ke spodnímu očku prutu, které bude omezovat naše náhozy. Běžný naviják s převodem cca 4:8:1 a návinem okolo 70 cm na jedno otočení kličkou neobstojí. Zkuste si s ním při přívlači nějakou dobu točit, nejrychleji jak dovedete, s nástrahou, která má ve vodě nějaký odpor. Zjistíte, že brzy budete sedření jako hobit po dvou hodinách bez jídla, a že se začnete brzy porozhlížet po jiných stylech přívlače. Vaše životnost ve Společenstvu bolenů se bude pohybovat v řádu desítek minut. Věřte, že ani pro váš naviják to nebude nic příjemného. S navijáky s vyšším převodovým poměrem, které na jedno otočení navinou okolo 90 cm vlasce, se dostáváme úplně někam jinam. Při stejné rychlosti nástrahy naše zápěstí mnohem méně namáháme a vydržím tak vláčet třeba celý den.
Takových navijáků není ovšem na trhu příliš. Bytelnou konstrukci a zároveň vysoký převodový poměr mají Daiwa Ballistic (6:1, u největšího modelu dokonce 6,2:1) a Shimano Stradic CI4 (6:1). Oba navijáky vynikají i nízkou hmotností, která vám lov rovněž zpříjemní. U Stradica CI4 si ale dávejte pozor na velikost cívky. Naviják je při stejném čísle modelu mnohem menší než jeho předchůdci. K lovu bolenů se tak hodí velikost 3000, spíše 4000. I starší bílé Stradicy s přední brzdou byly velmi dobrými bolenovými mašinkami (hlavně legendární FA). Jejich nevýhodou ale byla výrazně vyšší hmotnost, než u zailonové Daiwa Ballistic nebo karbonového Stradic CI4. Jiné vhodné bolenové stroje bohužel na trhu momentálně nevidím (to neznamená, že tam nejsou). Pokud chcete ale jenom vyzkoušet, jestli vás bolenová přívlač osloví, tak nějakou dobu vystačíte i s jiným navijákem.

Bolenové rákosky
U prutu už nemusíme být tolik nároční. Pro lov ze břehu na velkých řekách, přehradách a pískovnách hledáme rychlý dlouhý prut, kterým dopravíme nástrahu, co nejdále. Nemusíme se ohlížet na to, jak se s ním budou bolenové nástrahy vodit. Často je totiž vůbec nevodíme. Prut musí mít pouze dostatečně tuhou páteř pro zdolávání, zásek a pocit při vedení nástrahy. Délkovým ideálem je 2,7-3,3 m, při gramáži přibližně 10-40 g (většinou blíže k nižší hodnotě gramáže). Vynikajícími pruty v tomto provedení jsou třeba Fujitsu Shogun, Dragon Destiny, Berkley Skeletor, nebo Robinson Diaflex, ale i pruty od mnoha dalších značek.
Při lovu na menších vodách, z lodě, či v náročnějších terénech (typicky betonové náhony elektráren s různými lávkami, které musíme podhazovat), naleznou uplatnění i výrazně kratší pruty. To samé platí pro nástrahy, které aktivně vodíme (popy, jerky a jejich variace stickbaity atd.) . Kratší jemnější pruty ocení i ti bojovníci, kteří si chtějí souboj s „bolenem více vychutnat“. Nezapomínejte, ale na to, že zbytečné prodlužování souboje není prospěšné zdraví našich rybích soupeřů. 

Vlasce versus šňůry
Vyřešení tohoto dilematu nepovažuji při bolenové přívlači za nic zásadního. Při bleskové rychlosti vedení se nemusíme příliš bát toho, že by bolena odradilo od záběru to, že spatří lépe viditelnou šňůru. Pokud se toho obáváte, udělejte si návazec z monofilu nebo fluorocarbonu. Nebojme se ani toho, že by nám tvrdší šňůra kazila chod nástrahy. Můžeme tak plně využívat delších náhozů, které nám šňůra umožní díky svému nižšímu průměru a také výhod plynoucích z její vyšší nosnosti a lepšího záseku vlivem neprůtažnosti. Někteří „bolenobijci“ ocení i to, že šňůry s potahovou vrstvou plavou, což se hodí při vedení hladinových nástrah.
Výhodou vlasce bude zase naopak jeho průtažnost a z toho plynoucí elegantnější vypružení při prvním výpadu bolena. Hlavně ale méně spadlých bolenů při následném zdolávání. Bolen však nepadá z trojháčku tak snadno jako třeba pstruzi a tlama se mu netrhá tak lehce jako okounům, proto se osobně kloním o něco blíže k šňůře. I kvůli tomu že je akční lov bolenů, se šňůrou ještě o něco akčnější. První výpad bolena vždycky stojí za to. S neprůtažnou pletenkou je to ale nášup jako když vám někdo stříkne injekci s adrenalinem přímo do srdce. Pokud se rozhodnete pro vlasec, nedoporučuji vám se pouštět kvůli „opatrnosti bolena“ do experimentů s velmi tenkými vlasci. Za ideální diametr monofilu považuji 0,18 mm, na který mívám mnoho záběrů a jsem s ním schopen zdolat každého bolena. U splétané šňůry chytám boleny na 0,10-0,12 mm průměry.
Se šňůrou i vlascem si dávejte pozor na jejich poškození. Vlivem vysoké rychlosti navíjení a rotace nástrahy při náhozu a někdy i vedení dochází k poškozování třením i velkému kroucení. Při dlouhodobém lovu s bolenovými speciály nám dokonce někdy nezbývá než zkroucený vlasec odříznout. Zajímavou alternativou ke šňůře či vlasci je nanofil. Náhozy jsou s ním skutečně ještě delší než s pletenkou, což se při lovu bolenů lovících často daleko od břehu velmi hodí. Jedno z hesel bojovníků ze Společenstva bolenů totiž zní: „Dohoď dále než soupeř!“ A to i když boleni daleko neloví. Činíme tak, abychom nebyli spatřeni a prodloužili naději, že naše expresní nástraha zkříží dráhu zákazníkovi z řad bolenů. Výjimkou je začátek lovu na daném místě, kdy se snažíme chytit ryby číhající u našeho břehu a zdoláváním ryby z dálky bychom si je mohli poplašit. Drobné snížení nosnosti nanofilu vlivem „zatavení“ uzlu, ke kterému inklinuje, se dá přežít. Do své výbavy jsem ho ale zařadil před krátkou dobou, takže si na nanofil názor teprve utvářím. Bolenům ale rychlé nástrahy připnuté k nanofilu chutnají stejně jako na pletence či vlasci.

Další hardware
Pokud to pravidla lovu a velikosti ryb umožňují, snažím se chodit k vodě bez podběráku. Ryby nejraději odháčkovávam přímo ve vodě. Na 99,9 % bolenů vám „holé ruce“ a hmat za temenem hlavy vystačí. Alespoň tedy nám dvoumetrovým s dlouhými prsty. Na zbytek ryb vám holé ruce stačit nemusí. A právě ten zbytek vás bude mrzet nejvíce. Patří sem totiž velcí boleni. Sumce chytnete za čelist, štiku pod skřelí, ale hrbatý bolen nad 70 cm už se chytá za hlavou špatně. Nakonec ho nějak chytnete, ale mezitím vám může i zdolaná ryba elegantně spadnout, nebo mu můžete ublížit přílišným stiskem. Velcí boleni se možná lépe chytají lososovým hmatem za ocas, ale ani na to příliš nespoléhejte. Velký podběrák je jistotou.
I odháčkování bolenů bez peánu nebo kleštiček je jako hra s ohněm. Mnohokrát vám vyjde, potom se ale zdolaný, ve vodě bezvládně ležící bolen mrskne. Špička trojháčku se vám do ručky zatne. A už se řine krev a vy křičíte bolestí na celý revír. Boleni jsou na podobné manévry spolu s tloušti asi největšími specialisty z našich ryb. To k čemu se ryba chystá, se dá většinou odhadnout a ucuknout. Vždycky to ale opět neplatí. Peán je opět vaší pojistkou a štítem v bitvě s boleny. Nehledě na to, že je zase k rybě šetrnější než vaše sebezlatější prsty.

Tropičtí boleni
Je přelom června a července. Nadšení ze začátku dravcové sezóny pořád víří krev bojovníků z řad Společenstva bolenů. Nadšení ale chladí (nebo spíše bohužel nechladí) tropická vedra a nízký stav vody v řekách. Nevzdávám se. Právě ve vedru jako v pecích u Železného pásu je bolen často jediným dravcem, který se dá ulovit. Řádí v prokysličených proudech a tam mu chutná skoro pořád. Navíc se v teplé vodě někdy lépe lokalizuje. Vyrážíme na skoro až romantický víkend plný kvetoucích stulíků u řeky Labe. Kamarádi a kamarádky zde rozbijí rybářský tábor u řeky a já se budu toulat po okolních revírech a jezdit za kumpány a jejich squaw přespat. V pátek vyrážím na jedno z nejlepších míst, ale nevidím jediný bolení zálov, ani necítím útok na nástrahu. Na dobrých místech se to nestává často, ale i takové dny jsou. Za tmy mě pouze školí sumec. Pět minut mi dává čuchnout, aby mě nakonec mohl zaříznout. Předře mi kartáčem tenčí pletenku. Takže dobrou, pokračování zítra.
V sobotu se mi lepí na paty jeden z kamarádů. Prý chce také „přičuchnout“ k přívlači. Tak to sis, hochu, vybral dobrý den. Dneska má být 35 stupňů! První jez, první peřej, druhý jez. Jsme bez úlovku. Až později tahám na rychle tažené Salmo Thrill několik jesenů. Inu, když nechodí věrní zákazníci, je třeba si sehnat jiné… Po chvíli to jeseny omrzí a to už se vzdává i kamarád. Leje z něj jako z konve a díky použití normálního navijáku ho z rychlého točení bolí ruka. Jede se schovat do stínu ke grilu. Zůstávám sám. Bolenům prezentuji skoro všechno co mají rádi od bolenových speciálů po plandavky, slidery, stickbaity, popy, propy, Executory a další woblery. Naviják se vaří, kůže se potí. Z vedra a náročné bolení přívlače se mi motá hlava a před omdlením mě možná zachraňuje až krátký odpolední spánek ve stínu pod jedním z jezů. Do večera mi nedělá společnost jediný bolen. Dravci vyhráli. Den mi vylepšuje až rozpálený grill mých kamarádů. Studený ležák mi u něj skýtá zapomnění.
V neděli ráno vedra pokračují a já mam chuť vykašlat se na všechny ryby a jet domů. Přesvědčuji ale své tělo zmožené včerejšími bitvami bez soupeřů k návštěvě poslední bolení pevnosti. Přicházím k ní a pravím: „Tohle je Gloog Hermes jeden ze synů pána woblerů, mocní boleni! Už jste ho předtím viděli?“ A boleni ho asi opravdu viděli, protože neberou. Když už byly skoro všechny naděje ztraceny, jsem najednou spatřil první bolení zálov. Potom už to šlo samo. Hod do peřeje, superrychlé tažení po proudu dolů. Úder do nástrahy. Srdce se mi nejdříve zastavuje a potom rozbuší šílenou rychlostí. Z prvního výpadu nepoznáte vůbec nic. Díky neprůtažné šňůře si v prvních vteřinách připadáte, že si vodí spíše bolen vás. Až poté se ryba vybarvuje. Malý rytíř brzy odpadá, s velkým se obvykle proběhnete po proudu dolů. Bolen střídal na vzduchu bolena. Nedosahovali velikostí velkých jeskynních trollů ale ani zakrslých skřetů. Prostě tak akorát. Po hodině "Hermesování" jsem tak odjížděl domů na oběd velmi spokojen…

Pokračování příště.

Radek Filip

KATEGORIE
Mohlo by vás zajímat
Máte nápad, připomínku či vzkaz? Napište nám!
Platební metody
Akční nabídka

FastCentrik® - Pronájem e-shopu
Provozovatel: Radek Filip, U křížku 12, Praha 4, 140 00

JavaScript musí být povolen